Joseph Heller - Hlava 22

Světem otřásá druhá světová válka a na italském ostrůvku kdesi ve Středozemním moři sídlí americké letecké jednotky bombardující nepřátelské území. Yossarian už zjistil, že nejlepší způsob, jak se vyhnout své vojenské povinnosti a aspoň na čas si zajistit bezpečí, je pobývat v nemocnici. Je však otázka, jak dlouho mu něco takového může procházet, když velení netouží po ničem jiném než se proslavit, a to za jakoukoliv cenu.

Joseph Heller svůj satirický román Hlava 22 vydal v roce 1961 jako kritiku americké armády, jejích zkostnatělých struktur a především jako protiválečnou agitaci, kde poměrně přesně ukazuje absurditu válečné mašinerie, v níž se mocní pouze vezou na tom, co vykonali jejich podřízení, kteří nemají jinou možnost než jít s kůží na trh, v tomto případě do bojových akcí. Hlavním protagonistou, okolo nějž se všechno točí, je mladý kapitán Yossarian, jehož jediným cílem je přežít. I on je však pouze jedním z mnoha.

Autor román vystavěl jako soubor jednotlivých epizod, více či méně provázaných, v nichž tematizuje konkrétní armádní problémy, útočí na elitářství a korupci a žene jednotlivé situace až do absurdních rozměrů. V jeho očích se celá americká armáda skládá z absolutně nekompetentních důstojníků bažících po oslavných sloupcích v novinách a zlatých řádech za statečnost na prsou, pro něž však nebudou muset opustit své teplé místo někde v kanceláři. Román je popisem každodenního života mužstva, stejně jako zachycením reality války. Ano, v mnoha ohledech jde autor do extrému, základní principy však postihuje vcelku přesně. Příběh se neodvíjí přísně chronologicky, protože je narušován mnoha epizodami z minulosti, k některým z nich se postavy dokonce vracejí v pravidelných intervalech. I přes tuto roztříštěnost však velmi dobře drží pohromadě.

Román v sobě snoubí prvky humoru a satiry s hořkou realitou válečné prózy. Jednotlivé postavy jsou zachyceny výstižnou zkratkou, přičemž jde spíše o postižení konkrétního typu, na nějž je možné v armádě narazit, než o plnokrevný charakter. Některé postavy jsou propracovanější než jiné a mají poměrně hlubokou psychologii, např. hlavní hrdina nebo někteří z jeho přátel, jiní, zejména plejády nejrůznějších velitelů, jsou prostě jen všeobecným typem arogantního, nabubřelého a mocí posedlého jedince, který nemá nejmenší představu o každodenní realitě vojenského života. Charakterů se v románu vyskytuje značné množství a chvíli trvá, než se v nich čtenář zorientuje, ve výsledku jsou však tak odlišné, že nemají tendenci splývat.

Autor píše čtivě a se značnou nadsázkou, zároveň nemá sklony ke zdlouhavým popisům a svůj text staví především na spoustě břitkých dialogů, často i bez uvozovacích vět, které si nezadají s divadelními replikami. V audioknižní podobě postavy promlouvají hlasem Vladimíra Hausera, který každé z nich vtisknul specifický způsob mluvy, který dotváří její charakter a koresponduje s tím, jak je v románu představena. Text je doplněn i hudební složkou tvořící přechody mezi jednotlivými kapitolami, přičemž bylo vybráno několik opakujících se hudebních motivů, které nějak korespondují s děním v konkrétních kapitolách.

Hlava 22 je silně protiválečně zaměřená satira, která sice vznikla před více než šedesáti lety, ale přesto dokáže promlouvat i k dnešnímu čtenáři. Zachycuje totiž univerzálně platné principy a útočí na nesmyslnost války, na niž ve výsledku doplácí nejvíc ti, jichž se vůbec netýká. Román je prodchnutý absurdním, mnohdy velmi černým humorem,  a přestože v některých ohledech z něj lehce mrazí, vlastně je ve své absurditě neuvěřitelně vtipný. A audio podání mu v tomto případě dodává další rozměr, díky němuž dovede zaujmout i ty čtenáře, kteří by třeba u psané verze pro jistou míru zmatečnosti nevydrželi.