Dva kluci na konci světa, které to k sobě táhne víc, než by správně mělo. Erik je snowboardová hvězda, na sjezdovce je jako doma a navíc má bohatou sbírku medailí z U-rampy. Poslední závody se mu sice kvůli pádu úplně nevyvedly, ale teď už je zpátky na značkách a připravený rvát se o stupně vítězů. Jeho život se však má už záhy začít otřásat v základech, protože jeho otec se rozhodl oženit a do domu kromě macechy přibyde i její syn...
Erik žije spolu s otcem na horách uprostřed ničeho. Je to ideální místo pro někoho, kdo se na vrcholové úrovni věnuje zimním sportům, ovšem jinak tady v podstatě chcípl pes. Erikovi to nevadí, protože to, co dělá, nadevše miluje, nemluvě o tom, že je zvyklý trávit dlouhé hodiny o samotě ve ztichlém domě. Vlastně ani netuší, kde jeho otec našel příležitost s někým se seznámit, ale nebere to jako katastrofu, protože pochybuje, že by se jenom příchodem cizí ženy jeho život nějak výrazně proměnil. Až na to, že spolu s macechou získá taky nevlastního bratra. A Erikovi stačí jeden pohled na něj, aby věděl, že je totálně ztracený.
Kasper se rozhodně stěhovat nechtěl a svůj pobyt na horách bere jako osobní peklo. Bohužel je nezletilý, což znamená, že do místa svého pobytu nemá co mluvit, svou averzí vůči zdejšímu prostředí se ale ani trochu netají. A to navzdory tomu, že dostal zbrusu nové a velmi drahé klavírní křídlo, z něhož je sice jakožto milovník hudby nadšený, ale ani takový úplatek ho nemůže přimět oblíbit si zdejší pustinu. Jediným světlým bodem jeho nynější existence se tak stává Erik, protože přestože je málomluvný a v podstatě dost nespolečenský, je to člověk. A lidský kontakt je to, po čem Kasper prahne především. O tom, jak moc znamená on pro Erika, zatím nemá ani tušení.
Román je zasazen do blíže nespecifikovaného prostoru i času, nicméně prostředí tu hraje důležitou roli. Autorky se snaží postihnout atmosféru hor, jejich klid a nenápadnou, ale ohromující krásu a postavit ji do kontrastu k hlučnému, hektickému městu. Daří se jim to výborně, protože vytvářejí působivý kontrast, který koresponduje s charaktery hrdinů. Zatímco Erik je klidný, moc toho nenamluví a nikdy ho nic nevyvede z míry, Kasper je živel, kterého je všude plno, de facto nezavře pusu a má tendenci podléhat okamžitým emocím či jakýmkoliv jiným impulzům. Ti dva jsou jako oheň a voda, ale přesto si překvapivě dobře rozumí, jelikož se výborně doplňují a dovedou se maximálně tolerovat. Vztah mezi nimi se rozvíjí velmi pomalu, ale zároveň nesmírně organicky a jeho hloubka ve své podstatě zaskočí oba, jelikož si ji snad ani neuvědomují. Vedle romantické linky se nicméně v románu tematizují i rodinné vztahy a jistá míra jejich toxicity, protože rodina jako by nedovedla fungovat jako jeden kompaktní celek, problematická je především vzájemná komunikace, jelikož její členové si toho mezi sebou spoustu neříkají, protože vlastně ani nevědí, jak na to.
Nocturno pro Erika je dobře napsanou knihou s výborně vystavěnou romantickou linkou a přesahem k hlubším tématům. Autorkám se podařilo skvěle vystihnout dynamiku mezi hlavními hrdiny, stejně jako atmosféru prostředí a jeho specifičnost. Příběh se odvíjí v pomalém tempu a není příliš akční, protože pozornost je věnována především vnitřnímu světu hrdinů, rozhodně však nenudí. Naopak. Dovede čtenáře vtáhnout a udržet si jeho pozornost. A přestože hrdinové vám dost možná budou občas lézt z nejrůznějších důvodů na nervy, rozhodně vám to nezabrání jim fandit. Protože ti dva jsou jeden pro druhého jako stvoření.
Žádné komentáře:
Okomentovat