Jakub Stanjura - Medúzy

Říká se, že nic jako upřímné ženské přátelství neexistuje, protože mezi dámami vždycky povládne rivalita. Něco pravdy na tom zřejmě bude, jelikož hlavní hrdinka, jejíž jméno se čtenář za celou dobu nedozví, a její kamarádka Monika se sice navzájem podporují a pomáhají si, přesto jako by mezi nimi stále zůstávalo něco nevysloveného, co jejich životy postupně, ale vytrvale stravuje.

Monika zmizela. Ve svém bytě není a ten navíc jeví známky násilí. Její kamarádka by to měla nahlásit, jelikož ji tam hledá a najde pouze stopy po zločinu, který se dost možná stal. Přesto se rozhodne mlčet, takže pátrání se rozjíždí až na další den, kdy se po sestře začne shánět její bratr. Hlavní hrdinka předstírá, že o ničem neví, sváří se v ní však různé pocity. Na jednu stranu má o kamarádku strach, na druhou je však možná tak trochu škodolibě ráda, že se jí něco stalo a její jinak perfektní život se konečně jednou vykloubil špatným směrem.

Hlavní hrdinka se živí jako korektorka, takže pracuje převážně z domu. To se jí hodí, jelikož se nečekaně začne potýkat s vážnými zdravotními problémy. Začne to vcelku nenápadně jako křeče v břiše a průjem, tudíž napřed si myslí, že prostě jenom něco špatného snědla a několikadenní půst postačí, situace se však bohužel nelepší navzdory přísné dietě. A nijak nepomáhají ani doktoři, kteří ji sice posílají na nejrůznější vyšetření, ale zároveň jí nepřestávají tvrdit, že je naprosto v pořádku. Jako by si snad svoje problémy schválně vymýšlela, jen aby jim přidělala práci.

Autor ve své novince Medúzy otevírá poměrně kontroverzní a do jisté míry tabuizovaná témata. Jedním z nich je komplikovanost ženského přátelství postaveného na vzájemné rivalitě, které se sice tváří upřímně, ale ve skutečnosti je plné toxicity. Obě hlavní hrdinky mají problémy se vzájemnou komunikací, nemluvě o tom, že se mezi ně čím dál častěji vkrádá závist. Monika jako by totiž měla všechno - peníze, zdraví, životní styl..., kdežto na hlavní hrdinku zbyly jenom karty z temnější poloviny spektra. Druhým zásadním tématem je potom život s chronickou nemocí, a to takovou, která dotyčného prakticky vylučuje z běžného života. Stupňující se zažívací problémy totiž hlavní hrdinku nutí přizpůsobovat celou svou existenci potřebám jejích vnitřností, neustále se nacházet v blízkosti toalety a každou cestu mimo domov podřizovat tomu, jestli najde vhodné místo, kam v případě potřeby zajít. Autorovi se velmi dobře daří vystihnout pocity člověka, který se s podobnými problémy potýká, i zachytit reakce okolí, které se sice snaží o jistou míru empatie, ale zároveň nedokáže situaci naplno pochopit.

Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. Linka ze současnosti řeší zmizení Moniky a následné vyšetřování toho, co se vlastně stalo, je však prokládána linkou z minulosti zachycující, jak se vlastně vyvíjel vztah mezi oběma ženami a na jakých principech jejich přátelství stojí. Autor píše poměrně syrovým stylem, bez příkras a kudrlinek, nebojí se být explicitní ani při popisech hrdinčiných zdravotních problémů, ale přesto si zachovává dekorum a nepřekračuje míru vkusnosti. Jeho styl si navíc zachovává osobitou poetičnost, působí lehce a je velmi čtivý.

Medúzy jsou výborně napsanou prózou otevírající ve společnosti stále tabuizovaná témata. Autor se nebojí ukazovat svět, který má daleko k pozlátkovosti a iluzi dokonalosti, za něž máme tendenci se schovávat. Daří se mu zachytit pocity člověka vyloučeného ze společnosti okolnostmi, které nedokáže ovlivnit, stejně tak velmi dobře popisuje toxické přátelství založené na špatných hodnotách. Román dovede probouzet hluboké emoce i čtenářovy úvahy, v mnoha ohledech se jedná o náročné, téměř bolestivé čtení. A přesto jej nebudete schopni odložit.

Tímto děkuji nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit tady.