Zahrávat si se smrtí se vám může nepěkně vymstít. I když na začátku to třeba myslíte dobře. Anselm zabil svého bratra a rád by to nějak zvrátil. Začal tedy studovat medicínu a ve volném čase i magii, aby našel způsob, jak oživit mrtvého. Podobné věci se však dějí jenom v románech. Nebo ne?
Anselm Godwin má v životě trochu smůlu. Vždycky vyrůstal ve stínu svého staršího bratra Ezry, a když ho pak nedopatřením zabil, všechno se jenom zhoršilo. Sice zaujal jeho místo na univerzitě a začal studovat medicínu, pro otce však jako by neexistoval a matka se propadá do spárů šílenství a už ho málem nepoznává. Právě ona je důvodem, proč se z Glasgow vrací zpátky domů a hluboko v srdci Skotské vysočiny se pokouší přijít na to, jak vrátit Ezru mezi živé a celé rodině tak konečně zajistit kýžený klid.
Ada Selwynová je dcerou hrobníka, takže celý její život se točí okolo mrtvol. Vyzvedává je v místech, kde vydechli naposledy, připravuje na jejich poslední cestu a potom i pohřbívá do posvátné půdy. Moc dobře ví, že obyvatelé města jí opovrhují, ať už pro její povolání nebo pro rozměrné mateřské znaménko, které jí hyzdí obličej, z cizích řečí si však dělá pramálo. Ostatní lidi k životu nepotřebuje, stačí jí společnost otce a jejího milovaného kocoura Belzebuba. Když se poprvé setká s Anselmem, vidí v něm způsob, jak si finančně polepšit a možná i opustit dosavadní způsob života. Rozhodně však nemá ponětí, jak šílený se jeho plán na záchranu bratra vlastně ukáže.
Román je zasazen do prostředí Skotské vysočiny a vyprávěn z pohledu řady postav, nejen dvojice hlavních hrdinů, byť ti dostávají největší prostor. Na pozici vypravěčů se totiž objevují i další obyvatelé ponurého městečka na břehu jezera, kde většinu roku prší a kde nechtějí žít snad ani jeho obyvatelé. Autorce se povedlo výborně vystihnout ponurou atmosféru místa, v němž prakticky nesvítí slunce, z nebe se bez ustání snáší provazce deště a všichni se permanentně boří hluboko do bahna. Město je navíc plné temných uliček a ponurých zákoutí, v nichž se pohybují nekalé živly všeho druhu. Celým románem se nese pocit jisté bezútěšnosti, před níž nedokáže nikdo utéct a která se jenom násobí. Mezi vypravěči se objevují zástupci z různých společenských vrstev jako místní kněz, překupníci nebo ožralci, ale stejně tak kočovníci, kteří sice jenom projíždějí a dlouho se nezdrží, ale přesto jsou situací a atmosférou ovlivňováni. Plejáda charakterů je nesmírně bohatá, jen málokterý z nich však dovede vzbudit hlubší sympatie, jelikož v určitém smyslu sledujeme skupinu lidí dělajících velmi špatná rozhodnutí v touze po vlastním uspokojení.
Neklidný hrob je velmi dobrou historickou fantasy, v níž autorka výborně pracuje zejména s ponurou atmosférou Skotské vysočiny a městečka ustrnulého v čase, kam si pokrok hledá cestu jenom velmi pomalu a obtížně. Podařilo se jí ho zabydlet zajímavými charaktery, které se vesměs ženou za vlastními sobeckými cíli a nevadí jim nechávat za sebou hromádku mrtvol. Vyprávění je čtivé, nese se v poklidném tempu a vzdává hold klasikám žánru gotického románu, jež zároveň do jisté míry parafrázuje. Škoda snad jen toho trochu uspěchaného konce, který proměňuje do té doby atmosférické vyprávění v béčkový akčňák. I tak však román stojí za to. A pokud máte rádi knihy do uší, vřele doporučuju audioprovedení, které dodává příběhu nový rozměr a dovede bez větších problémů strhnout.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat