Francesco Vidotto - Onesto

Hory jsou věčné, trvalé, stálé. Neustupující připomínka síly přírody a němí svědkové našich činů. Pozorujeme je, skláníme se před jejich majestátem, ale asi by nás nenapadlo vést s nimi korespondenci. Onesto je jiný, on horám píše. A svěřuje jim své příběhy.

Život je často řízen náhodami. Nečekanými setkáními, k nimž by možná nikdy nedošlo, kdyby se věci odehrály jenom trochu jinak. Přesně takové je i to mezi Franceskem a Guidem Contim řečeným Koňak. Je hluboká noc, zuří bouře a z nebe se lijí provazec vody. Žádný rozumný člověk v takovou chvíli nevystrčí nos, ovšem jsou tací, kteří si nemohou vybírat, protože je nepřízeň počasí zastihla venku. Francesco se starého muže rozhodne pozvat dál, nabídnout mu něco k pití a chvíli s ním porozprávět. Když během toho ukáže fotografii, kterou náhodně nalezl v horách, dočká se velmi zajímavého příběhu.

Guido se s ním podělí o složku dopisů, které obsahují dopisy horám. Vrcholkům Dolomit, které je ze všech stran obklopují, a stávají se tak nedobrovolnými svědky všeho, co se v údolích i na jejich svazích odehrává. Odesílatelem je Onesto, muž, který právě tady kdysi žil a na stránkách listů svěřuje okolním kopcům svůj životní příběh od raného dětství po stáří včetně všech nečekaných zvratů a vědomých rozhodnutí, které ho dovedly až do momentu, kde se všechny stopy po něm vytrácí.

Román je po formální stránce zajímavou hříčkou, protože je částečně epistolární a jeho většina je napsána prostřednictvím už zmíněných dopisů horám, zároveň však obsahuje jakousi falešnou autofikční rovinu. Autor se vrací k tradici žánru a předstírá, že příběh, jejž vypráví, se skutečně stal a jemu se do rukou dostal pouhou náhodou. Jeho románové alter ego však na rozdíl od klasiků do děje přímo vstupuje, není pouhým zprostředkovatelem, protože vedle příběhu líčeného v dopisech se na stránkách odehrává ještě jeden, paralelní příběh, v němž se hlavní hrdina částečně vrací do vlastních vzpomínek a částečně utužuje své přátelství s mužem, kterého zachránil před nepřízní počasí. Celou dobu si tak se čtenářem vlastně hraje a nutí ho se zamýšlet nad tím, kde leží hranice mezi realitou a smyšlenkou.

Velkou devízou textu je způsob, jakým je napsaný. Autor má velmi vytříbený a nesmírně poetický jazyk bohatý na řadu krásných myšlenek. Dovede mnoho prostých životních pravd zaobalit do překvapivě hlubokých citátů, které ke čtenáři promlouvají a rezonují s jeho vlastními pocity. Stejně jako jeho hlavní hrdina skládá poctu horám, z jeho textu je patrný obdiv k jejich majestátnosti i pokora tváří v tvář jejich zdolávání. Text je členěn do mnoha krátkých odstavců a ty dále skládány do krátkých pasáží zastřešených nějakou konkrétní myšlenkou nebo tématem. Autor píše promyšleně, skládá slova za sebe s nesmírnou precizností a citem pro jejich vyznění a díky tomu se mu daří čtenáře udržovat v napětí, přestože příběh sám není nijak akční.

Onesto je nádherně napsaná kniha popisující jeden obyčejný lidský život plný nejrůznějších rozhodnutí. Autor na stránkách svého románu skládá hold horám a jejich majestátnosti, stejně tak však lidské odvaze a obětavosti tváří v tvář nelehkým výzvám. Píše okouzlujícím, poetickým stylem, který je vlastně velmi prostý, ale bohatý na řadu krásných, přesně vyjádřených myšlenek. Text v sobě celou dobu nese jistý nádech tajemství, neodhaluje se celý najednou a vlastně se loupe vrstvu po vrstvě, dokud neleží před čtenářem v celé své syrovosti. Jedná se o nádherné, velmi nezapomenutelné vyprávění, které je vlastně neobyčejně obyčejné, ale právě v tom tkví jeho hlavní kouzlo.

Tímto děkuju nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete pořídit tady.