Petra Klabouchová - Duch Pankráce

Historie je málokdy jenom veselá, spíš naopak, její většina je prodchnutá krví a zmarem. A přesto se na tyto příběhy tak rádo zapomíná... Petra Klabouchová ve svém nejnovějším románu otevírá kapitolu dějin, kterou si její tvůrci velmi přáli pohřbít hluboko pod zem, či spíše pod hladinu Vltavy, ale naštěstí se jim to nepovedlo.

Během druhé světové války přetékala pankrácká věznice zatčenými, z nichž řada se do žaláře dostala za svou protistátní činnost. Každý, kdo skončil v cele smrti, si mohl být jistý tím, že dlouho nepřežije. Sto dní hájení a potom alou na popraviště. Jelikož plýtvat neustále střelivem, které bylo potřeba na frontě, se nevyplácelo, a stejně tak byly drahé převozy do Německa, bylo rozhodnuto o zřízení sekyrárny přímo v prostorách Pankráce. Krátce nato byl do Prahy povolán i kat a ostří gilotiny se po několik dlouhých let prakticky nezastavilo. Přesto dnes zůstává tato kapitola dějin mírně pozapomenutá, ačkoliv Němci navzdory veškeré své preciznosti nebyli v odklízení důkazů tak důslední, jak by si asi přáli.

Příběh má několik vypravěčů převážně ze strany vězňů čekajících na odsouzení. Je tu Richard, v minulosti vedoucí junáka a muž, který se nebál riskovat krk při odbojové činnosti a i na smrt byl odhodlán jít nezlomený a s hlavou vztyčenou. Dále Anna, nadějná herečka schopná vyprodat sál a přimět diváky k ovacím ve stoje, která však ráda obětovala kariéru ve prospěch vyššího dobra a riziku navzdory pomáhala dostávat židovské spoluobčany ven z republiky. Karel, tzv. Duch Pankráce, schopný propašovat cokoliv dovnitř nebo ven, doručující stovky vzkazů v rámci věznice i za její zdi a dodávající těm méně šťastným naději v lepší zítřky. A František, syn ředitele krematoria, který se spolu s rodiči zapojil do tiché vzpoury proti režimu, a přestože naoko ohýbal záda, vnitřně zůstal nezlomen.

Petra Klabouchová vychází ze skutečných událostí a reálných pramenů, které se dochovaly. Pro potřeby románu je upravuje, případně proměňuje jejich časovou souslednost, naplno však využívá jejich potenciálu vyprávět příběh utrpení za dveřmi cel, z nichž nebylo úniku. Stejně tak však vypráví i příběh naděje a toho, že lidé se i v těch nejbeznadějnějších podmínkách odmítají nechat pokořit a do posledního dechu budou bojovat za právo žít a milovat. Díky tomu se za mřížemi rodí milostný příběh mezi dvěma lidmi, kteří se nikdy nespatřili, ale přesto našli způsob, jak se zamilovat a tím si dodávat sílu přežít každý další den i potenciální smrt.

Jestli je něco autorčinou devízou, pak budování tísnivé atmosféry. Hrůzy cel smrti nejsou popsány s přehnanou explicitností, stejně tak se autorka nepouští do detailnějších popisů nejrůznějších nechutností spojených s popravami a smrtí vězňů. Ve většině případů zůstává u náznaku a nechává naplno pracovat čtenářovu fantazii, o to depresivnější však finální vyznění příběhu je. Autorka se nesnaží nic přibarvovat a vlastně ani nemusí, protože absurdita a trýznivost všeho, o čem mluví, vyplývá už ze samotných dějinných okolností. Jednoduše si vybírá víceméně anonymní hrdiny a propůjčuje jim svůj hlas, aby čtenáři dokázali plně pochopit, co to vlastně znamenalo být nacistickým a později komunistickým vězněm odsouzeným k smrti. Vyprávění je nesmírně čtivé a velmi sugestivní, probouzí hluboké emoce a dovede si k sobě čtenáře od samého začátku připoutat a nepustit jej.

Duch Pankráce je kniha, která dovede ve čtenáři probouzet skutečně hlubokou úzkost. Autorka má totiž nesmírný talent přimět jeho fantazii pracovat a vykreslit mu zobrazované hrůzy v těch nejživějších barvách, a to aniž by se musela uchylovat k přehnaně explicitním či nechutným popisům. Z osudů lidí vězněných v celách smrti mrazí o to víc, že jsou založeny na skutečných životech existujících lidí, kteří si jimi prošli. Za románem se skrývá mravenčí práce při hledání a pročítání historických pramenů, vytahování těch správných střípků a jejich skládání do jednoho koherentního celku. Jedná se o vyprávění nesmírně barvité, plné emocí, nezáviděníhodných lidských osudů i zajímavých charakterů na obou stranách mříží. Bezpochyby jde o knihu, která by měla být čtena už jen proto, že lidé mají krátkou paměť a některé dějinné události, by v zapomnění nikdy upadnout neměly.

Tímto děkuju nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit zde.