Předposlední měsíc roku je za námi. Osobně nemám listopad moc v lásce, protože jeho pošmournost, nedostatek denního světla i podzimní nevlídno přecházející v zimu se vcelku výrazně podepisují na mojí náladě. Letos mi ale tenhle měsíc utekl s až podivnou rychlostí. Vlastně pořád se totiž něco dělo.
Listopad byl po létě první měsíc, kdy došlo na cestování. Prodloužený víkend v jeho polovině jsem se totiž rozhodla využít k návštěvě Dublinu. Irsko mám na seznamu míst, která potřebuju někdy navštívit, už pěkně dlouho, takže když se objevily letenky za rozumnou cenu, nebylo nad čím váhat. Irské hlavní město mě za ty dva a půl dne, které jsem v něm strávila, naprosto okouzlilo a rozhodně se sem budu muset v budoucnu vrátit. A pro vás mám pochopitelně malou ochutnávku v podobě videa i článek s pár tipy.
Když už jsem si dala běžecký závod v říjnu, na další došlo v listopadu. Zase šlo o orientační běh, tentokrát v pražské Bubenči, kde jsme na jednotlivých stanovištích odpovídali na velmi zapeklité otázky. Ne všechno se nám povedlo najít či odhalit, párkrát bylo město vyloženě proti nám, ale byla to neuvěřitelná zábava, takže až se zase trochu oteplí (protože nenávidím zimní běhání), rozhodně musíme něco podobného podniknout znovu.
Jako správný fanoušek jsem si nemohla nechat ujít speciál hospodského kvízu na téma Harry Potter. V týmu se nás nakonec sešlo sedm a povedlo se nám vybojovat druhé místo se ztrátou pouhé dva a půl bodu. Moderátor sice celý večer docela protahoval, občas šlo o prodlevy naprosto zbytečné, ale navzdory tomu to byla zábava, kterou jsme si všechny (jelikož jsme složily čistě ženský tým), maximálně užily.
A závěr měsíce patřil svátku všech milovníků young adult literatury. Už podesáté se totiž konal Humbook. Já na něj vyrazila už pošesté, což je úctyhodné číslo, letošní ročník bych nicméně označila za jeden z těch slabších. Sice jsem zašla na zajímavé besedy, ale jako celek mi festival nepřišel oproti předchozím ročníkům nijak zvlášť jiný nebo zvláštní. Tak uvidíme, jak to bude příští rok. Každopádně pokud chcete trochu nasát atmosféru, mám pro vás video.
Přesuňme se ke kultuře. Pořád mám pocit, že divadlo v téhle sezóně docela šidím, což sice neznamená, že bych do něj nechodila vůbec, ale zároveň mám tolik dalších aktivit, že jako by na něj nikdy nebylo dost času. Divadelní listopad jsem každopádně trochu neplánovaně zahájila muzikálem Pyšná princezna, což bylo mile pohádkové a plné chytlavých písniček. A u hudebního divadla zůstalo i po celý zbytek měsíce. Napřed to bylo díky opeře Sternenhoch, která je na jednu stranu nesmírně bizarní, ale na druhou vás dokáže dokonale vtáhnout. Krátký muzikálový výlet jsem si udělala do Plzně na Draculu, kterého už jsem tady jednou viděla a chtěla si to zopakovat, jelikož to bylo skvělé. A závěr měsíce patřil muzikálu The Black Rider, který mě nesmírně mile překvapil, byť mírou bizarnosti se nezadá s už zmiňovaných Sternenhochem.
Co se kina týče, hned třikrát jsem si zašla na promítání Zrádců, protože je to jedna z mála reality show, která mě fakt baví, a možnost vidět ji na velkém plátně jsem si tudíž nemohla nechat ujít. Promítání má rozhodně neopakovatelnou atmosféru, zejména finále vážně stálo za to. :) Do kina jsem ale zašla i na klasický film, jelikož v rámci movie clubu jsme tenhle měsíc vybrali snímek Bugonia. Ten se rozhodně řadí do kategorie divnofilmů, ale je natočený výborně a bavil mě. Mimo to jsem už zvládla jenom malý nostalgický návrat na Disney+ s trilogií filmů Descendants. Vlastně je to strAšná pitomost, ale stejně ji mám ráda.
A teď ke knížkám. Celkem jsem jich zvládla devět, z toho jednu na posudek. Měsíc jsem tentokrát zahájila špetkou romantiky v podobě Vily v Itálii. Můj rok s Romantickými útěky se tak pomalu chýlí ke konci. Tenhle díl nebude můj nejoblíbenější, ale rozhodně jsem si ho užila. Následovala audiokniha Saturnin, jelikož jsem byla zvědavá na nové dramatizované zpracování, a můžu říct, že jsem se u něj královsky bavila, takže rozhodně doporučuju. Došlo na recenzní výtisk Bdít nad ní, který pro mě byl neuvěřitelně příjemným překvapením, a rozhodně jsem nečekala, že mě ta kniha tolik zasáhne. Spíše zklamání byl horor We Used to Live Here. Jednak to není úplně můj žánr, jednak mi přišlo, že se autor v příběhu až moc zamotal. Abych se už pomalu začala ladit na Vánoce, dala jsem si rereading romantiky Dvanáct vánočních schůzek, která se mnou takhle napodruhé rezonovala ještě víc, než když jsem ji četla prvně. Velmi zajímavou historickou exkurzí byla Autobiografie jednoho pařížského domu, která ukazuje, jak se dá přistupovat k paměti a historickému výzkumu. Téma nezdravých vzorců a toxických vztahů si vzala autorka na paškál v románu Děloha, který mě sice neohromil, ale minimálně zaujal. No a měsíc jsem zakončila feel good fantasy s překvapivým přesahem Pod šeptajícími dveřmi.
A jako už tradičně o knížkách mluvím i ve videu, takže na něj můžete mrknout. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat