Sternenhoch

Hudba: Ivan Acher
Libreto: Ladislav Klíma, Ivan Acher
Překlad libreta do esperanta: Miroslav Malovec

Obnovená premiéra: 4. 11. 2025
Uvádění: Divadlo ABC

Režie: Michal Dočekal

Obsazení
Helga - Vanda Šípová
Kuhmist - Tereza Maxmilián Marečková
Otec - Adam Leftwich
Poeta - Milenec - Jiří Hájek
Sternenhoch - Sergej Kostov

Hudebníci
Kontrafagot - Lukáš Svoboda
Citera - Michal Müller
Viola, housle - Tereza Maxmilián Marečková

Tanečníci
Klára Jelínková, Zuzana Herényiová, Monika Částková, Andrea Opavská, Fanny Bašista Barrouquère, Karolína Gilová, Michal Heriban

Délka představení: 1 h 25

Život knížete Sternenhocha je všechno jen ne normální. Sice je příslušníkem šlechtického rodu, ovšem vlivem nejrůznějších příbuzenských sňatků notně degenerovaným. Navíc ho stíhá jedna pohroma za druhou, tudíž je odsouzen trpět až do svého hořkého konce. Groteskní romaneto Ladislava Klímy v operním zpracování Ivana Achera je velmi nepříjemným, ovšem o to působivějším diváckým zážitkem, který se zarývá hluboko pod kůži, zahryzne se a po celou dobu nepustí.

Ivan Acher svoji operu pojímá zcela v souladu s temnotou a zvráceností příběhu, ladí ji do disharmonických a skřípavých melodií, které však dokonale korespondují s děním na scéně. O hudbě se rozhodně nedá říct, že by byla melodická, je však silná. Vrže a skřípe, vysmívá se, bolí. Je komponována jen pro několik málo hudebních nástrojů, které někdy tvoří podkres k hlasům pěvců a jindy se vydávají svou vlastní cestou a zcela v protikladu k pěveckým partům. Není na ní nic příjemného, jako by autor chtěl, aby divák trpěl stejně jako hlavní hrdina příběhu, snad právě v tom však tkví působivost celého díla. V dobře promyšlené prokomponovanosti, temném nádechu každé melodie a nepříjemných pocitech, které dovedou vyvolávat sebemenší hudební nuance.

Libreto je celé v esperantu, což dodává příběhu nádech podivně bizarního známého neznáma. Vzhledem k tomu, jak tento umělý jazyk kombinuje prvky z mnoha dalších evropských jazyků, máte coby divák pocit jisté známosti, jelikož některým slovům nebo slovním obratům rozumíte, zároveň vám však celková struktura vlastně nedává smysl. Umocňuje to atmosféru neskutečna a pomatených myšlenkových pochodů, s nimiž se musí hlavní hrdina potýkat.

Vizuální podoba inscenace je velmi působivá, přestože vcelku jednoduchá. Scénografie sestává z rozměrné zrcadlové stěny, kolem níž se postavy porůznu motají nebo s ní dokonce interagují. Doplňují ji jednotlivé kusy nábytku jako židle nebo stoly a také závěsná konstrukce z plastových barelů. Svícení je šerosvitné, podtrhuje celkovou démoničnost, stejně tak kostýmy v převážně tmavých odstínech, často s nejrůznějšími metalickými prvky nebo kovovým vzhledem. Étericky pochmurná podoba je dovršena líčením, jelikož všichni včetně muzikantů mají nabílené tváře a černé oční linky umocňující mrtvolnost.

Herecké a zejména pěvecké výkony jsou velmi dobré, a to navzdory fyzické náročnosti rolí. Aktéři svoje árie jen málokdy zpívají v klidném nehybném postoji. Naopak jsou na scéně velmi expresivní, pobíhají sem a tam, pouští se do vzájemných konfrontací a vedou dialogy nikoliv pouze slovy, ale i vzájemnou tělesnou dynamikou a jevištní akcí. Na jevišti po celou dobu vládne hmatatelné napětí a jednotlivé výstupy se stávají soubojem s jasným cílem, ale nejistým výsledkem.

Pokud se na Sternenhocha vypravíte, počítejte s tím, že vás čeká neotřelá, velmi bizarní, ale nesmírně silná podívaná, která vás dovede strhnout a naprosto ovládnout svou atmosférou. Inscenace probouzí řadu velmi nepříjemných pocitů, dovede na diváka plně přenést tísnivost bezútěšné existence hlavního hrdiny a donutit ho prožívat spolu s ním všechno zlé, co se mu děje. Při odchodu z hlediště vám z právě zhlédnuté podívané dost možná nebude dobře, rozhodně na ni však jen tak nezapomenete.