Royalovi se vrací po páté a já doufám, že naposledy. Víc dílů už bych totiž nemusela psychicky zvládnout. Závěrečné pokračování obsahuje v podstatě všechno, co ještě sérii chybělo k naplnění potenciálu všemožných předvídatelných klišé a velmi bizarních zvratů. Příběh se ztratil kdesi na půli cesty a závěr působí, jako by snad ke knize ani nepatřil. Zkrátka jde o jedno velké trápení.
Easton si přál pomoct Hartley, ovšem zrovna dvakrát se mu to nepovedlo. Místo toho se stal nepřímým důvodem autonehody, kterou odnesl jeho bratr Sebastien vážným zraněním hlavy a Hartley ztrátou paměti. V důsledku amnézie si nevybavuje ani ťuk z událostí posledních zhruba tří let, nepoznává lidi okolo sebe a vlastně toho moc netuší ani o vlastním životě. Tím pádem jí kdokoliv může nakukat cokoliv a ona to přijme jako pravdu, protože její vlastní verze reality se vypařila. Kdo jsou její skuteční přátelé a kdo to na ni jenom hraje? A jak to vůbec pozná?
Páté pokračování série Royalové je v podstatě jedno velké klišé sestavené z dalších drobnějších klišé, aby snad čtenář neměl pocit, že byl v rámci série o něco ochuzen. Všechny nepravděpodobné a bizarní situace, které se neodehrály v předchozích čtyřech dílech, tak přicházejí na přetřes teď. A děj se v nich topí a jen z posledních sil zkouší aspoň trochu plavat. Výsledkem je spousta nedovysvětlených věcí, postav, které se v příběhu objevují a tak nějak nahodile zase mizí a snůška nejrůznějších větších či menších absurdit, takže jenom čekáte, co přijde příště.
Děj se točí primárně kolem Hartley a její ztráty paměti. Staré vzpomínky nemá a nové si teprve musí vytvořit. Právě proto je její charakter nekonzistentní a vlastně vůbec neodpovídá jejímu chování v předchozím díle. Čtenář by čekal, že u ní zůstanou zachovány alespoň nějaké povahové rysy a vlastnosti, které ho na ní bavily, bohužel se však dočká zklamání. Hartley působí ploše, přehnaně naivně, částečně rezignovaně a především velmi nezajímavě. Naplno se to projevuje především proto, že tentokrát dostala vlastní vyprávěcí prostor a zhruba polovinu knihy vnímáme jejíma očima.
Easton je kdesi na pomezí mezi nezodpovědným, alkoholu holdujícím floutkem a pečujícím, starostlivým přítelem. Tentokrát se vystříhává zásadnějších alkoholových excesů a začíná problémy řešit jako rozumný člověk úvahou, nikoliv litrem vodky, z nějakého důvodu však jeho proměna nepůsobí právě věrohodně. Po přečtení předchozího dílu se marně snažíte pochopit, co se v jeho životě změnilo tak zásadním způsobem, aby se vzdal láhve. Protože odpověď Hartley bude působit zoufale nedostatečně, vezmeme-li v potaz, že se ji pokoušel ulovit v průběhu celého čtvrtého pokračování.
Autorka si udržuje čtivý styl a srší nápady. Na tak krátkou knihu jich je však až moc a většina je zoufale nedotažená. Věci, k nimž dochází, jsou jen málokdy adekvátně vysvětleny, často dokonce postrádají jakoukoliv vnitřní logiku. Díky množství dialogů a krátkým větám děj rychle plyne a román tak přelouskáte jako nic. Zda ve vás zanechá jakékoliv hlubší pocity, je už druhá otázka.
Osobně mě Prohnilé království nepřesvědčilo. Myslím si, že čtvrté a páté pokračování sérii Royalové spíše uškodilo, protože nepřináší nic moc zajímavého ani nového, pouze natahuje víceméně uzavřený příběh. Autorky se sice snažily o novou zápletku, postavy i hluboce lidské problémy, výsledkem je však velmi průměrná romance s řadou dějových i logických děr, které volají po zaplnění. V tomto případě však upřímně doufám, že žádné další pokračování už nevznikne.
Žádné komentáře:
Okomentovat