Kalyn Josephsonová - Bouřná vrána

Rhodaire je bytostně závislé na vranách, magických bytostech řady obdivuhodných vlastností. Starají se o úrodu, počasí, kvalitní zbraně i silné vojsko. Co když se však sousední království rozhodne pro invazi a v jejím rámci všechny vrány zlikviduje? Má-li Rhodaire přežít, bude potřeba navázat cenná spojenectví. A princezna Thia se rázem stává důležitým pěšákem na mocenské šachovnici.

Anthia celý život vyrůstala v přesvědčení, že až přijde ten správný čas, dostane svoji vránu a stane se jezdkyní. Tuto optimistickou vizi budoucnosti však zásadně naruší vpád Illucie. Během krvavého útoku jsou povražděny všechny vrány i jejich vejce a padnou desítky jezdců včetně rhodairské královny. Thia přichází v jeden moment o matku i svou vysněnou budoucnost a propadá se do hluboké deprese. Na smutnění však není místo, protože Illucie rozhodně neřekla své poslední slovo.

Thiina sestra a nová královna potřebuje svou zemi připravit na potenciální válku, schází jí však čas. Aby ho získala, rozhodne se přistoupit na zasnoubení své sestry a illuciánského korunního prince. Thia se této představě rozhodně vzpírá. Když však nalezne v líhni jedno jediné opuštěné vraní vejce, rozhodne se, že se Illucii postaví. Stačí přimět vráně ve vejci k vylíhnutí. A v mezičase třeba i zjistit, o co Illucii vlastně jde.

Bouřná vrána nijak výrazně nevybočuje z žánru YA fantasy, a to zápletkou ani zpracováním. Na jednu stranu je zde jasně patrná snaha o vytvoření příběhu plného intrik, na stranu druhou však není potenciál dostatečně vytěžen. Autorka představuje poměrně komplexní svět zabydlený nejrůznějšími národy, bohužel však v jeho rámci nejde nijak zvlášť do hloubky. V příběhu je zmíněno několik různých států, které spolu mají různě napjaté vztahy, s jejich rozdílností se však ve výsledku nijak nepracuje. Všechny postavy napříč různými národy hovoří stejně, jedí stejná jídla a mají tytéž zvyklosti. Proč se tedy autorka namáhala s vymýšlením mnoha rozkmotřených království, když by to ve výsledku mohla být země jediná?

Nijak převratná není ani myšlenka kouzelných vran, které zastupují magické létající tvory a byly použity vlastně jenom proto, aby autorka nemluvila o dracích. Jejich magie a principy, na kteréých funguje, není nijak zvlášť rozvedená, a přestože mají být významnou součástí příběhu, pracuje se s nimi zoufale málo.

Příběh se točí okolo Thiy, která je zároveň vypravěčkou. Bohužel je to jedna z těch postav, které si prostě nedovedete oblíbit. Alespoň já jsem to nezvládla. Princezna se chová jako rozmazlený spratek, který na první místo staví vždy a pouze sebe; připomíná dítě, které připravili o oblíbenou hračku, proto teď zuřivě kope a prská okolo. Nemá nadání pro jemné tkanivo politických intrik, což by možná tolik nevadilo, nebýt její bezbřehé naivity. Thia totiž není schopná předvídat ani ty nejpravděpodobnější scénáře, nemluvě o tom, že raději sebestředně setrvává ve svém názoru na lidi, než by musela přiznat, že se spletla. Ve výsledku z toho vychází jako hloupoučká puberťačka, která toho o světě moc neví a ani se nesnaží zjistit. Dobře zpracovány jsou její depresivní stavy na začátku knihy, přerod z deprese do činorodé akce je však až moc rychlý a násilný.

Paradoxně výrazně zajímavější než hlavní hrdinka jsou postavy vedlejší, zejména princ Ericen a královna Razel. Princ má poměrně komplikovanou osobnost, s níž sám bojuje a která je čtenáři odhalována pouze v náznacích a po kouskách. Má řadu obdivuhodných vlastností, ať už jde o disciplínu nebo loajalitu, a dospělý přístup k problémům, který však naráží na Thiinu dětskou sebestřednost. Královna Razel je ukázkovým padouchem, jenž ve mně tak trochu evokoval Cercei Lannister. Razel dokáže ve čtenáři probudit negativní emoce, její postavě však trochu schází hloubka, její činy postrádají pevné základy. Že jedná ze msty, totiž úplně neobstojí.

Román je napsán poměrně čtivě a rychle plyne, přestože se nedá označit za vyloženě akční. Po většinu času se v něm neděje nic zásadního, takže závěrečné vyvrcholení působí trochu jako deus ex machina. Problematická je i značná předvídatelnost, většina zápletek prostě ničím nepřekvapí, protože už se v rámci žánru objevily na tisíc různých způsobů.

Nechci tvrdit, že je Bouřná vrána špatná kniha, spíše spadá do šedého průměru, který nijak zvlášť nepřekvapí, a tím pádem ani nenadchne. V příběhu se vyskytují logické mezery, autorčin svět má absolutně nevyužitý potenciál a příliš nepomáhá ani nesympatická hlavní hrdinka. Mladší čtenáře to možná může bavit, třeba se i snáze ztotožní s Thiou, pro mě se však jednalo o knihu, kterou si přečtu, ale nic ve mně nezanechá. Prostě poměrně klasická YA fantasy, která se sice snaží být originální, ale moc se jí to nedaří.

Tímto děkuji nakladatelství Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku.