Evropou otřásá první světová válka a nevyhýbá se ani Německu, které je v tomto případě dokonce považováno za agresora. Z nádherných vizí o tom, jak budou vojáci do Vánoc doma, se všichni postupně probouzejí. Válčí se totiž už třetím rokem a konec bojů je stále v nedohlednu. Tisíce mladých mužů nasazují své životy za císaře a za vlast. Bude však mít jejich oběť vůbec nějaký smysl?
V Augsburgu je relativní klid. Zdejší muži se sice zapojují do války, města samotného se však přímé ohrožení netýká. To nejhorší, s čím zdejší obyvatelé bojují, je vzrůstající chudoba a nedostatečné zásobování. Opatřit si jídlo je čím dál těžší, a dokonce i dříve movití továrníci se ocitají na hranici existenční krize. Melzerovi i nadále provozují továrnu, nedostává se jim však zakázek, nemluvě o tom, že materiál je pekelně drahý a neustále schází. Jedinou šancí je přeorientovat se na levné a nepříliš kvalitní látky z papíru. Jejich výroba by mohla továrnu aspoň na čas udržet nad vodou. Ovšem Johann Melzer se drží tradice zuby nehty a jeho syn Paul odešel na frontu. Změny tedy musí prosazovat Marie. Co však jako pouhá žena zmůže?
I obě továrnické dcery Kitty a Elizabeth mají manžely na frontě. Rády by tedy trochu pomohly alespoň v zázemí. Liza tvrdě prosazuje zřízení lazaretu v rodinné vile, protože je ostuda mít k dispozici tolik prostoru, když stovky raněných nemají kde složit hlavu. Ani v tomto případě však není Johann Melzer nápadu nakloněn a jeho ženu, dcery i snachu čeká náročné přesvědčování, že jejich nápad se běžného života v domě nijak nedotkne, právě naopak. Z lazaretu totiž mohou těžit všichni.
Příběh je z většiny zasazen do období první světové války, bohužel to však není příliš vidět. Autorka se takřka úplně vyhnula zachycení bojů přímo v poli, válečným útrapám je věnováno pouze několik velmi okrajových zmínek. Čtenář navíc na frontě pozoruje postavy, k nimž nemá žádný vztah a jsou pro něj neznámé. Ani v zázemí však jako by nebylo válečné utrpení cítit. Ženy teskní po nepřítomných mužích, zapojují se do válečného úsilí pomocí v lazaretu, ale jinak jako by se jich válka vůbec netýkala. Život v zázemí plyne beze změny, nebýt pár letmých zmínek, čtenář by ani nevěřil, že nějaká válka vůbec zuří.
Postavy působí stejně jako v předchozím díle ploše, chybí jim motivace, jejich jednání často není pořádně vysvětleno. Navíc se v knize objevují situace takříkajíc "na efekt", tedy takové, které narušují monotónnost příběhu, ale vlastně s ním nemají žádnou výraznou spojitost nebo vůbec nejsou vysvětlené. O předvídatelnosti děje se v tomto případě mluví dost těžko, protože děj v románu fakticky neexistuje. Všechno se smrskává na snahu přežít válku, ovšem válečné utrpení není zachyceno dostatečně věrohodně, aby ve čtenáři probouzelo nějaké hlubší pocity. Celé to plyne až příliš poklidně, bez zásadnějších zvratů nebo překvapení.
Tentokrát se autorka vyvarovala historických chyb a nesmyslů, není to však ani tak jejími znalostmi jako spíš skutečností, že se z historického aspektu knihy úplně vylhala. Román se dá jen těžko označovat za historický, protože doba, do níž je příběh zasazen, nehraje téměř žádnou roli. Autorka se moudře vyhýbá psaní o věcech, o kterých toho mnoho neví, proto je líčení války velmi ošizeno, stejně tak další potenciálně zajímavé historické aspekty raně poválečného období. Celý příběh se smrskává na osudy Eizabeth, Kitty a Marie, tedy na nezajímavé vyprávění o ničem zasazené do historických kulis, které by však klidně mohly chybět.
Krom toho, že se děj dost vleče a na pět set stran je ho skutečně zoufale málo, není bohužel ani příliš čtivě napsaný. Občas narazíte na kostrbatou větu nebo souvětí, řada přímých řečí působí šroubovaně. Navíc úplně kvalitní není ani korektorská práce, protože v textu se nachází chyby, překlepy, občas schází nebo naopak přebývá nějaké to slovíčko. Vzhledem k celkovému rozsahu románu to není až tak tristní, rozhodně by to však mohlo být výrazně lepší.
Ani druhý díl této rodinné ságy mě nepřesvědčil o tom, že autorka má problematiku nastudovanou. Opět se jedná spíše o červenou knihovnu, která si neklade ambice proniknout hlouběji do úskalí doby. První světová válka funguje jako vhodná kulisa, ale vlastně do životů postav až tak výrazně nezasahuje. Nebo pokud ano, není to věrohodně popsáno. Panský dům a jeho dcery je tedy zdlouhavý, nepříliš zajímavý příběh, který by jistě měl potenciál. Ten však i tentokrát bohužel zůstal nevyužit.
Žádné komentáře:
Okomentovat