Představte si, že se ocitnete ve vážně svízelné finanční situaci, peněz se vám právě nedostává, ale nutně potřebujete bydlení. Je jasné, že v takovém případě vezmete za vděk prakticky čímkoliv. Třeba i trochu zvláštní nabídkou spolubydlení, při níž se sice budete dělit o postel, ale reálně se vlastně vůbec nepotkáte.
Tiffy se právě rozešla s přítelem, znovu, a potřebuje urychleně vypadnout z jeho bytu. Problém je, že za 400 liber, což je maximální množství peněz, které může měsíčně investovat do bydlení, v Londýně nic solidního neseženete. Kutlochy, které si Tiffy prohlíží, většinou mají velikost skříně, plesniví v nich koupelna a ještě narazíte na excentrické sousedy. Jeden inzerát ale vypadá poměrně slušně, byť Tiffyini přátelé ho úplně neschvalují - nabízí totiž spolubydlení, během něhož se dvojice sdílející byt vůbec nesetká. Jeden totiž pracuje ve dne, ten druhý v noci, a v bytě se tudíž střídají.
Leon nutně potřebuje peníze. Má sice stálý příjem, ale zároveň rodinné trable, které si poměrně často vyžadují finanční injekci. Trochu neotřelý styl spolubydlení je pro něj proto způsob, jak si vytrhnout trn z paty. Navíc se nemá s ženou, která s ním byt sdílí, nikdy setkat, tak co. Jak však plyne čas, ukazuje se, že krom financí má spolubydlení i jiné výhody. Třeba trvalý přísun čerstvě upečených dezertů. Ti dva si začnou vyměňovat lístečky se vzkazy, které nejprve souvisí výhradně s fungováním bytu, časem se však stávají stále osobnější a mezi Tiffy a Leonem se pomalu rodí nepředpokládané přátelství.
Román je poměrně originální svou zápletkou - dva lidé sdílející byt, kteří se sice osobně nepotkali, ale vyměňují si ručně psané vzkazy. Bohužel zpracování samo o sobě není nejlepší. Vinu na tom nese zřejmě i překlad, který je v některých pasážích velmi neobratný a dokonce se dopouští chyb v idiomatických frázích. Trochu problematická je nicméně také forma vyprávění, která je jiná pro každého z hrdinů a zejména zpočátku čtenáře mírně rozptyluje. V obou případech je použita ich forma, zatímco Tiffyiny pasáže jsou však psány klasickou epickou formou, v Leonových je namísto přímé řeči zvolen zápis dialogů typický pro drama. Sice se tím do jisté míry podtrhuje hrdinova racionalita, s níž si nepotrpí na květnatý proslov, zároveň to však působí dost divně, vzhledem k tomu, že zbytek textu z jeho pohledu nijak formálně neexperimentuje.
Tiffy pracuje jako pomocná redaktorka v nakladatelství, bere pakatel, ale její práce ji baví, tudíž nevidí důvod, proč ji měnit. Působí trochu potrhle, libuje si v extravagantních kombinacích oblečení a má tendence hodně mluvit. Má za sebou špatné zkušenosti ze vztahu, přes které se pokouší pomalu přenést, přes naznačený vývoj však působí velmi ploše, místy poněkud dětinsky a dokáže čtenáři pěkně brnkat na nervy.
Leon je ošetřovatelem v nemocnici, který slouží zásadně noční směny, jelikož za ně bere víc peněz. Má starosti s bratrem, hádá se s přítelkyní a nejlépe je mu vlastně samotnému. Je dost uzavřený, na nějaké povídání ho právě neužije a své pocity nedává najevo. Je vykreslen jako svým způsobem pošuk, který se nechává ovládat spíše city než rozumem a jeho chování proto někdy působí ujetě nebo přinejmenším lehce nereálně.
Autorka se snažila do románu vetknout důležitá společenská témata, jako je homosexualita, rasismus, podjatá jurisdikatura, týrání či stalking, žádné jako by však nedokázala úplně dotáhnout do konce, nebo možná lépe, postihnout ho do hloubky. Všechny výše zmíněné problémy jsou nakousnuty, autorka se k nim třeba i průběžně vrací, ale pak je smete ze stolu a zanechá ve čtenáři pocit nedořečenosti. A to i přesto, že mnohdy je konkrétní linka uzavřena závěrečnou tečkou. Skoro se zdá, že se tak strašně snažila nenapsat tuctovou romanci, až to se svou snahou přehnala.
Spolubydlící jsou vlastně poměrně oddechové čtení s na první pohled originální, ale vlastně poměrně prvoplánovou a snadno odhadnutelnou zápletkou. Autorka píše relativně čtivě, jistou kostrbatost určitých pasáží přikládám spíš překladu. Jako nenáročné čtení to tedy není špatné, nečekejte však nic moc intelektuálního nebo prudce originálního. Vlastně je to průměrná romance, která se vlastně ani nedá označit za příběh ze života.
Žádné komentáře:
Okomentovat