Mary E. Pearsonová - Falešný polibek

Když vám někdo domluví sňatek, máte v podstatě jen dvě možnosti - buď na něj přistoupit, nebo ho nějakým způsobem zmařit. Lia si je naprosto jistá, že si prince, kterého pro ni rodiče vybrali, za žádnou cenu nevezme. A protože neexistuje žádný rozumný způsob, jak se sňatku vyhnout, rozhodne se jednat impulzivně a jednoduše uteče. Čímž to vlastně celé začíná...

Lia byla celý život vychovávána k poslušnosti. Když však její rodiče rozhodnou, že by se měla pro dobro království provdat za prince sousední země, rozhodne se jim vzepřít. Nejen že prince nezná, navrch ho považuje za stárnoucího ňoumu, který se pořád ještě drží otce za ručičku a není schopen přistoupit ani na takovou drobnost, jako je předsvatební setkání. Lia už nebude tou, jíž budou její život diktovat jiní. A malé přímořské městečko vypadá jako ideální místo pro nový start.

Princ bere odmítnutí jako hrubou urážku a rozhodne se proto za princeznou vydat. Stopování mu není cizí, tudíž nedá zase tolik práce vypátrat, kam se dívka vypravila. V hostinci, kde dívka nalezla útočiště, se shodou náhod ocitá ve stejnou dobu jako nájemný vrah vyslaný z království barbarů, aby princeznu sprovodil ze světa. Oba dva působí tajemně, chovají se možná trochu zvláštně, ale oba na Liu zapůsobí. A příběh se začne zamotávat...

Autorka stvořila vlastně poměrně banální příběh, který nicméně při bližším prozkoumání působí velmi propracovaně a komplexně. Svět, který Mary E. Pearsonová tvoří, je komplikovaný, ale do detailu promyšlený, každý drobný detail v něm může mít svůj význam a navíc skrývá plno nečekaných překvapení a tajemství, která čekají na odhalení. Zápletka prvního dílů působí jako nijak zajímavá romance, záhy se však vyjevuje její propracovanost. Trochu to působí, že si Mary E. Pearsonová vzala za vzor francouzské komedie 18. století, v nichž je zápletka často postavená na záměnách identity, nedořečenostech a nerovnoměrném rozložení informací mezi postavami. Zatímco oba muži vědí, kdo Lia je, ona o jejich identitě nemá ani ponětí. Jsou to pro ni jednoduše dva mladíci s tendencí vyhýbat se šťouravým otázkám a střežící si své soukromí.

Autorka si ovšem nehraje pouze s princeznou, nýbrž také se čtenářem. Příběh je vyprávěn v ich formě z pohledu některé ze tří hlavních postav - tedy princezny, jejíž kapitoly výrazně převažují, prince a vraha. Čtenář sice oba dva muže zná jménem, ovšem velmi dlouho si nemůže být jistý, který z nich je který. Autorka totiž trousí náznaky, které často vedou k mylným domněnkám a halí totožnost mladíků závojem tajemství. Konečné rozuzlení přichází až v poslední třetině knihy, jak moc čtenáře překvapí, to asi záleží spíš na jeho individuálním nastavení a pozornosti, kterou věnuje drobným detailům. Identita obou mužů se totiž při troše snahy odhadnout dá, přestože si nejste zcela jisti, zda hádáte správně.

Styl psaní je nesmírně čtivý a dokáže k sobě čtenáře připoutat, a to i přesto, že je velmi popisný. Autorka si hraje s jazykem, popisuje krásy barev, rozmanité vůně nebo gesta, často se věnuje pocitům svých hrdinů a občas je nechává vést lehce absurdní dialogy. Na jednu stranu je text velmi hutný a nijak zvlášť dějový, na druhou je však autorčin svět perfektně prokreslený a postavy tak živé, že hltáte stránky a čekáte na další dějový zvrat. Protože k nim skutečně dochází, čím víc se blíží konec knihy, tím jejich číslo narůstá. K svižnému tempu přispívají i velmi krátké kapitoly, které málokdy překročí pět stran.

Falešný polibek je vlastně poměrně pomalou fantasy, která se odvíjí v nesmírně pozvolném tempu a spíš než o velkých dobrodružstvích je o mezilidských vztazích. Autorčin styl je nicméně velmi poutavý, Mary E. Pearsonová dokáže promyšleně dávkovat napětí, kombinovat nečekané zvraty s nenásilně romantickou linkou a neustále překvapovat. Pokud tedy máte chuť na oddechové čtení, které má od všeho trochu, můžu Kroniky pozůstalých vřele doporučit.