První z dávných Orákul bylo objeveno a na základě jeho proroctví se Apollón spolu s přáteli může vydat na dobrodružnou výpravu. V Indianě, státě loupačů kukuřice, na něj čeká řada překvapivých setkání a nebezpečných situací. I tentokrát půjde o život.
Apollón spolu s Leem a Kalypsó putuje do Indiany, aby našel druhého imperátora nechvalně proslulého triumvirátu, ale především aby nalezl další ze starověkých orákul a vyslechl si jeho věštbu. Tento stát na americkém středozápadě si totiž zvolil za domov temný duch, do jehož jeskyně je nebezpečné vstupovat. Za proroctví se totiž mnohdy platí zdravým rozumem. A aby toho nebylo málo, všude kolem se to jenom hemží nestvůrami všeho druhu, které nejsou právě přátelsky naložené.
Apollón pořád tvrdne ve smrtelném těle puberťáka Lestera a zamlouvá se mu to čím dál míň. Podle svého vlastního názoru by si už dávno zasloužil být trestu zproštěn a vrátit se na Olymp. Zeus si to však očividně nemyslí a neprojevuje vůči svému nezdárnému synovi ani krapínek shovívavosti. Nemluvě o tom, že zakázal i všem ostatním bohům, aby mu jakkoliv pomáhali. Apollón si prostě bude muset poradit sám. Anebo s pomocí přátel, pokud je proti sobě ovšem nepoštve.
I v druhém díle nové pentalogie pokračuje putování za orákuly a proroctvími, jejichž rozluštění by mělo přispět ke konečné porážce triumvirátu. Riordan opět využívá starých mýtů a vlastně i římských dějin, a přivádí na scénu řadu zajímavých, mnohdy poměrně bizarních hrdinů.
V centru všeho dění opět stojí Apollón, který je zároveň vypravěčem. A nutno podotknout, že jeho postava prodělává značný progres. Zatímco v prvním díle to byl absolutně nesnesitelný, samolibý puberťák s mizivým množstvím světlých chvilek, v druhém pokračování se začíná chovat výrazně racionálnějším a příjemnějším způsobem. Pomalu si začíná uvědomovat, že jeho život na Olympu ho odtrhává od reality běžného života, že polobohové nejsou zas až tak nadšení z vysílání na všemožné nebezpečné výpravy a že mladí hrdinové rozhodně nejsou snadno postradatelní. Začíná se projevovat jako sice trochu rozmarný, ale ve své podstatě sympatický teenager, což mu rozhodně přidává body k dobru a zvyšuje čtivost. Na druhou stranu, jistá míra arogance k Apollónovi asi patří a vlastně nás na něm i baví.
Riordan píše svým zaběhnutým stylem, nijak zvlášť nepřekvapí a vlastně vykrádá šablonu, kterou už použil mnohokrát. Na druhou stranu série Apollónův pád je zaměřená především na hlavního hrdinu, jehož minulost hraje v rámci vyprávění poměrně důležitou roli. Apollón se totiž potýká nejen s výzvami naloženými na záda Lestera, ale také se všemi svými minulými chybami. Rozmanité prohřešky, jichž se za dlouhá tisíciletí dopustil na lidech i bozích, se mu vrací jako bumerang a nutí ho se s nimi popasovat a napravit staré křivdy. Právě dlouhověkost hlavního hrdiny však dodává příběhu něco nového a neokoukaného.
Druhý díl série Apollónův pád ničím zvláštním nepřekvapí. Fanoušci Riordana zde potkají hrdiny, které již znají z předchozích sérií i nějaké nové a mohou si znovu vychutnat autorův svižný styl. Nadšení budou asi spíše mladší čtenáři, nicméně pořád je to milá oddechovka, u které vypnete, ale zároveň se nenásilnou formou poučíte o historii a mytologii.
Žádné komentáře:
Okomentovat