Barbora Žampachová - Prokletý sníh

Tara je otrokyně odsouzená strávit celý svůj život jako něčí majetek. Možná jí to není úplně po chuti, ale zároveň se proti tomu ani nijak nebrání. Pak se však stane něco nečekaného. Dívka si jde zaplavat a během svého času v moři prožije zvláštní situaci. Zjeví se jí neznámá žena a následně se Tara vynoří ze studánky kdovíkde. Nejednou je sama v neznámé zemi a všichni okolo ni ji považují za svou spásu, i když Tara sama netuší, jak by jim mohla s čímkoliv pomoct.

Zemi Deabart zužují Běsi. Objeví se vždy, když napadne sníh, plení a vraždí a jednoduše všem nahánějí strach. Tara má být klíčem k jejich porážce. Dívka však jednak netuší, kde to vlastně je, jednak nemá žádné informace, které by mohly komukoliv pomoct s hledáním způsobů, jak se děsivých nestvůr zbavit. Na jejím názoru nebo schopnostech však možná vůbec nezáleží. Král má totiž naprosto přesnou představu o tom, kdo je vinen. A jediné, co potřebuje, je, aby mu Tara stála po boku a podpořila jakékoliv jeho rozhodnutí. Ostatně, dívka je kvůli svému postavení zvyklá poslouchat, takže by to pro ni nemělo být nic těžkého.

Autorka stvořila velmi komplexní svět s vlastními zákonitostmi, který je však s ohledem na vcelku banální příběh možná až zbytečně složitý. Tím spíš, že se s ním příliš nepracuje a veškeré zmínky o náboženství či státním uspořádání jsou spíše mimoděčně a pro děj nemají žádný zvláštní význam. V úvodních kapitolách je čtenář doslova přehlcen spoustou neznámých slov a exoticky znějících jmen, která si není schopen zapamatovat a pletou se mu dohromady. Všechna totiž znějí velmi podobně, takže se možná při čtení přistihnete, že vůbec netušíte, o kom je řeč, přestože postava byla zmíněna už několikrát.

Hlavní zápletka se točí okolo Běsů, kteří království ohrožují a mohou se stát jeho potenciální zkázou. Cílem hrdinů je tedy především najít způsob, jak se jich zbavit. Pátrání po původu těchto nestvůr i po účinných prostředcích boje proti nim je místy zbytečně zdlouhavé a nesystematické. Autorka využívá řadu výplňkových scén, které vlastně příliš neslouží hlavní zápletce a děj nikam neposouvají. Většinou ani neslouží k charakterizaci postav a působí proto lehce nadbytečně. Řada situací je navíc snadno předvídatelných a příběhu schází moment překvapení. Vlastně je vystavěn poměrně logicky a všechno v něm má své místo, jen plyne tak nějak samospádem bez větších výkyvů, což po čase začíná nudit.

Nejproblematičtější ovšem jsou postavy počínaje hlavní hrdinkou. Tara se většinu času chová jako ufňukané dítě, které netuší, co se sebou. Správným řešením každého problému jsou pro ni slzy, proto je s podivem, že zároveň dokáže přicházet s odpověďmi na otázky, které si celá společnost klade. Rozpor mezi tím, jak dokáže vydedukovat správné řešení problému a jak dětinsky a lítostivě se neustále chová, je místy velmi otravný. Podobně rozporuplně se chovají i další postavy, což dost komplikuje jakoukoliv snahu si je oblíbit.

Dobře vystavěná není ani milostná linka. O její předvídatelnosti pomlčme, jde spíše o její samotné vystavění. Vztah mezi Tarou a Corannem na mě nepůsobil přirozeně, protože postrádal vývoj. Je pravda, že dvojice spolu tráví hodně času, schází jí však jiskra i jakákoliv chemie. Ve výsledku to tak bohužel působí, že jsou spolu, protože se to od nich čeká a ne proto, že by skutečně chtěli. Možná to byl jen můj subjektivní dojem, ale já jim tu zamilovanost prostě nevěřila.

Příběh je napsán v první osobě a vypravěčkou je Tara, tudíž čtenář na všechno nahlíží výhradně její, poměrně úzce omezenou perspektivou. Autorka nemá špatný styl a přes pár drobných kiksů píše poměrně čtivě. Přesto mě příběh nedokázal strhnout. Místy popis převažoval nad dějem a něco tomu všemu chybělo, jakási jiskra, která by relativně obyčejný příběh dokázala proměnit ve skutečný čtenářský zážitek.

Prokletý sníh nemá špatný nápad, vysoce hodnotím zejména propracovaný svět, jejž má autorka promyšlený do nejmenších detailů. Právě tato detailnost a komplikovanost však možná ve výsledku knize ubírají body. Nedokážete se totiž ubránit dojmu, že by si zasloužila nosnější, ne tak předvídatelnou zápletku. Při trochu propracovanějších postavách a věrohodněji prokreslených vztazích to mohlo dopadnout ještě o poznání lépe. Na prvotinu to ale není špatné a autorka má rozhodně potenciál ke zlepšení.