Emma Hart - Past na knihomolku

To, že se do města, ve kterém žijete, vrací člověk, kterého jste kdysi milovali, nemusí být důvod k panice. Ale taky může. Holley si je jistá jedinou věcí - už nikdy nechce Sebastiana, svoji dávnou lásku, vidět ani s ním mluvit. Zdá se však, že osud má lehce zvrácený smysl pro humor a ti dva spolu už velmi brzy budou nuceni strávit víc času, než by jim bylo milé.

Holley a Sebastian se spolu na střední přátelili, a to tak důvěrně, že pro ně neexistoval nikdo bližší. Pak ale přišel maturitní ples, na kterém se Sebastianovi povedlo zlomit Holley srdce, takže komunikace mezi nimi na osm let ustala. Jejich životní cesty se vydaly různými směry, takže zatímco ona zůstala ve městě a spolu s kamarádkami si otevřela knihkupectví, on se stal vrcholovým sportovcem a nejlepším baseballistou své generace. Kvůli zranění a potřebné rehabilitaci se teď však Sebastian vrací do města, což znamená, že reálně hrozí možnost, že se ti dva potkají.

Holley se snaží sama sobě namlouvat, že nebezpečí je minimální, nepočítá však s tím, že ji Sebastian sám vyhledá, navíc s nečekanou nabídkou. Řekne jí, co se tehdy na maturitním plese skutečně stalo výměnou za to, že s ním půjde jako doprovod na sestřinu svatbu. Holley se do toho nakonec nechá uvrtat, protože věří, že půjde o rychlou akci, po níž se ti dva už nikdy nemusí vidět. Nepočítá však s tím, že stačí pár příbuzných, aby se situace pekelně zkomplikovala.

Román je v podstatě klasickou romantickou oddechovkou, od níž nemůžete čekat hluboký děj ani propracované charaktery. Problém však je, že jako by tu nefungovalo nic, kvůli čemu máme tenhle žánr rádi a čteme ho. Postavy se chovají zcela neadekvátně svému věku, většina situací je naprosto uměle vykonstruovaná a navrch tady chybí jakékoliv romantické napětí nebo jiskření. Holley je šestadvacet, spolu s kamarádkami vede knihkupectví a tvrdí o sobě, že je dospělá. Její chování však má velmi daleko k tomu, jak by se prezentoval dospělý a především vyspělý člověk. S umanutou dětinskostí trvá na tom, že Sebastiana nechce vidět ani s ním mluvit, tvrdohlavě si hýčká staré rány a jako nevyzrálá puberťačka trvá na tom, že všichni ostatní se na ní dopouštějí bezpráví, aniž by komukoliv dala šanci cokoliv vysvětlit. Sebastian se minimálně snaží o dospělý přístup a celou dobu svým chováním dává najevo, že on ve skutečnosti dospělý je, zůstává však zarážející, proč vynakládá tolik energie na ženu, která se k němu chová jako ke kusu hadru a nechce na jejich minulost pohlížet střízlivě.

Příběh sám o sobě je velmi banální, což by asi nevadilo, kdyby fungoval. Problém je, že autorce se nepodařilo zpracovat ho takovým způsobem, aby z něj cokoliv vyzařovalo, nebo aby třeba jen působil uvěřitelně. Vztah mezi postavami se vyvíjí z ničeho a stojí na velmi vratkých základech. Navíc se po většinu času vlastně vůbec nic neděje a jakékoliv zvraty působí ryze účelově, o jejich předvídatelnosti ani nemluvě. Autorka navíc ani nemá prostor pro to ponořit se do hloubky a umožnit čtenáři, aby její hrdiny nebo jejich vzájemné vztahy více poznal, protože se soustředí takřka výhradně na dialog, dost často prázdný a absolutně výplňkový, a žene příběh vpřed ve zběsilém tempu. Celý román tak vyvolává spíš dojem mizerného filmového scénáře, který by na plátně možná měl nějakou šanci, ale v psané podobě je to jen zoufale plytká snůška slov.

Past na knihomolku není dobrý román, není to dokonce ani průměrný romantický příběh, protože na něm v podstatě nic nefunguje. Postavy se chovají hloupě a neadekvátně svému věku, zápletka je účelová a uměle vykonstruovaná a ani styl psaní nedokáže knihu zachránit. Autorka se soustředí na dialog, ovšem nedokáže mu vtisknout žádnou přidanou hodnotu, a celý její román tak působí jako prázdné plkání o ničem, jemuž schází napětí, gradace, vtip i ta správná míra milostného jiskření. Přečíst se to dá, ne že ne, a vlastně docela rychle, ale rozhodně vás to neohromí.