Rain Man

Autor: Dan Gordon
Překlad: Jiří Josek

Premiéra: 16. 3. 2023
Uvádění: Divadlo na Fidlovačce

Režie: Adéla Laštovková Stodolová

Obsazení
Raymond - Matouš Ruml
Charlie - Martin Písařík
Susan - Alena Doláková / Vanda Chaloupková
Dr. Bruener - Daniel Rous
Vícerole ženská - Barbora Mošnová
Vícerole mužská - Přemysl Pálek

Délka představení: 2 h 15

Charlie Babbitt se živí jako prodejce aut a jeho život je balancování na šikmé ploše. Neustále řeší nějaké finanční či jiné problémy, takže když jeho otec zemře, bere to jako příležitost, jak si polepšit. Jejich vztahy sice nepatřily k nejlepším, ale to nic nemění na skutečnosti, že jeho otec byl neskutečně bohatý. A jestli Charlie aktuálně něco zoufale potřebuje, jsou to právě peníze.

Pohřeb je přesně takový, jak se dá očekávat, následné čtení poslední vůle je však šok. Charlie totiž namísto kýžených milionů získá pouze otcovo staré auto a jeho záhonky s růžemi. Zbytek jmění má připadnout neznámé osobě žijící v ústavu pro mentálně znevýhodněné jedince. Charlie odmítá připustit, aby ho někdo takovýmto způsobem okradl, proto se do instituce vydá a šokovaně zjistí, že má bratra, o kterém mu nikdo nic neřekl, ale který teď má zdědit otcovy miliony. Charlie se od doktorů dozví, že Raymond trpí autismem, to ho však nemůže zastavit od plánu, vytáhnout bratra z léčebny, odvést si ho domů a peníze z něj dostat. Začíná cesta napříč Spojenými státy, která oba bratry natrvalo změní.

Snímek Rain Man byl natočen koncem 80. let, jevištní verze se dočkal až o 20 let později. Americký scenárista a dramatik Dan Gordon se rozhodl původní scénář Barryho Morrowa převést do jevištního tvaru v roce 2009 a po premiéře na londýnském West Endu následovala další nastudování v Evropě. Na českých jevištích se Rain Man objevuje teprve podruhé, jeho českou premiéru uvedlo před lety Divadlo pod Palmovkou. Divadelní verze Rain Mana nemá kopírovat film a i tvůrci sami hledají prostředky, jak vytvořit svébytný scénický tvar za použití divadelních prostředků.

Režisérka Adéla Laštovková Stodolová se rozhodla založit svou inscenaci především na výrazných hereckých výkonech, od nichž nebude divákovu pozornost nic rozptylovat. Scénografie je proto velmi minimalistická. Skládá se všehovšudy z jedné stěny v zadní části jeviště, do niž jsou zasazeny dveře a dlouhá řada oken, za kterými se dle potřeby promítá konkrétní prostředí. To je dokreslováno ještě jednotlivými kusy nábytku, obvykle jde o stůl, postele nebo židle. Na jevištní techniky si navíc hrají sami herci, protože si dekorace sami přivážejí a sami je po scéně přemisťují, jak je zapotřebí.

Režie silně pracuje také s hudbou, jejímž úkolem je vykreslit atmosféru, a s choreografií, která hraje zásadní roli v charakterizaci postav. Jevištní pohyb se v případě této inscenace řídí až překvapivě přísnými pravidly, která však pomáhají demonstrovat rozdílnost světů obou bratrů, zároveň dokreslovat prostředí a dodávat dramatičnost i jinak banálním situacím. Důležitá je práce s temporytmem, jelikož díky ní zůstává inscenace velmi dynamická a po celou dobu si udržuje napětí.

Příběh, a tím pádem i celá inscenace, je postaven primárně na rozdílnosti obou bratrů, kteří se po letech poznávají a hledají si k sobě cestu. Každý z nich je úplně jiný, takže velmi kontrastní je i jejich herecké pojetí. Martin Písařík jako Charlie je prototypem rozmazleného hejska, který má pocit, že se narodil jako král světa, neustále se dostává do problémů a spoléhá na ostatní, že ho z nich vysekají. Pojmy jako zodpovědnost nebo dospělost jsou mu cizí, jelikož si chce svůj život především užívat. Písařík se nebojí výrazných gest, hlasité a vzteklé mluvy, dokonce ani velkých zlostných výbuchů. Zároveň však v sobě má jistou jemnost, která se projevuje jenom občas a váhavě, jelikož Charlie nechce být zranitelný. Raymond Matyáše Rumla je oproti tomu velmi klidná povaha. Jelikož je autista, potřebuje mít ve věcech pevný řád, všechno si neustále úzkostlivě rovná a kontroluje, že jsou věci na svých místech. Má specifický, lehce přihrblý styl chůze, cupitá malými krůčky, klopí oči k zemi a neustále si hraje s rukama před tělem, občas s nimi i gestikuluje, potřebuje-li něco zdůraznit. Jeho celkový tělesný gestus vyvolává lehce robotický dojem, což však skvěle koresponduje s jeho autismem. Za zmínku stojí také Přemysl Pálek, který ztvárňuje řadu velmi odlišných charakterů, ovšem pro každý má trochu jiný, specifický styl hraní, díky němuž jsou od sebe na první pohled odlišitelné.

Rain Man na Fidlovačce je překvapivě zábavná a zároveň velmi citlivá inscenace o problémech každého z nás a o mezilidských vztazích. Tvůrci se nesnaží ani tak zdůrazňovat problematiku autismu jako takového, spíše poukázat na skutečnost, že každý z nás vnímá okolní svět trochu jinak, ale není na tom nic špatně. Inscenace má velmi silnou hudební a choreografickou složkou, které slouží k podtržení atmosféry i zachycení tématu, zároveň však pomáhá hercům v charakterizaci jejich postav. Skvělé herecké výkony a chemie vládnoucí mezi jednotlivými protagonisty navíc dělají z Rain Mana skutečně neopakovatelný zážitek.