Jakub Arbes - Romaneta

Existují věci mezi nebem a zemí, pro něž se jen velmi těžko hledá vysvětlení. A přesto, vší pravděpodobnosti navzdory, mohou mít naprosto logický základ. Jakub Arbes v trojici svých romanet popisuje na první pohled nevysvětlitelné jevy, které však ve skutečnosti nijak magické ani záhadné nejsou.

Jakub Arbes proslul především jako král romanet, tedy kratších prozaických útvarů s výraznou pointou, jejichž hlavním znakem je rozpor mezi zdánlivě mystickou záhadou a jejím racionálním vysvětlením. V této sbírce vyšla tři řadící se k nejznámější - Svatý Xaverius, Ukřižovaná a Newtonův mozek. Vedle mystického prvku mají všechna tři společný motiv Prahy, kam je děj alespoň částečně zasazen, a zároveň se tady v rolích vypravěče objevují studenti.

V případě Svatého Xaveria hraje stěžejní roli stejnojmenný obraz. Vypravěč uvízne na noc v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně a náhodou se tady setká s mužem, který stejně jako on zůstal v kostele po jeho uzavření. Zkoumá tady oltář s vyobrazením sv. Xaveria, jelikož věří staré rodinné legendě, podle které by ho měl dovést k pokladu. Navíc se sám jmenuje Xaverius, a už jen proto se cítí oprávněn tajemství obrazu odhalit. V případě Ukřižované se ocitáme ve studentském prostředí, nejprve na gymnáziu, později i mimo něj. Právě ve škole se seznámí dva mladíci, jeden z nich však trpí zvláštními záchvaty, kvůli kterým je nucen studia zanechat a místo něj se dát na vojnu. Když se s přítelem po čase setká, o povaze svých záchvatů a s nimi spojených vidin mu vypráví. Ukazuje se totiž, že mají svůj prapůvod zřejmě v jeho dětství a revolučním roce 1848, kdy proběhlo jedno velmi zvláštní setkání, jež jej do budoucna poznamenalo. Newtonův mozek čtenáře opět zavádí do studentského prostředí a mezi vojáky. Jeden z dvojice přátel narukuje a během bitvy u Hradce Králové je zabit. Po nějaké době se však ukáže, že tato zpráva musela být mylná, jelikož se ukáže u přítele doma, kde ho pozve na speciální setkání. Shromážděnému publiku sestavenému z jejich přátel i nejrůznějších církevních a úředních hodnostářů a vědeckých kapacit se svěří s tím, že mu byl implantován mozek Isaaca Newtona, který mu pomohl sestavit stroj času, s nímž rád vezme kohokoliv na malý výlet.

Všechny příběhy jsou si v něčem podobné a obsahují určité zaměnitelné prvky. Nejkomplikovanější strukturu má Ukřižovaná, jelikož v jejím rámci je vyprávěno několik příběhů vsazených do sebe. Naštěstí jsou však dobře odlišeny, takže čtenář se v nich bez větších obtíží orientuje. Tím spíš, že všechny spolu určitým způsobem souvisí a doplňují se. Nadpřirozené prvky, které se v romanetech objevují, jsou velmi často spojeny s církví a vírou, autor je však zároveň kritikem obojího, jelikož se staví proti iracionalitě, což vede k tomu, že všechny potenciálně nadpřirozené prvky jsou následně logicky vysvětleny. V případě Ukřižované a Newtonova mozku se jako jedno z témat poměrně silně ukazuje i kritika války a jakýchkoliv hromadných konfliktů, které jsou ve výsledku likvidační nejen pro vojáky, ale zejména pro civilisty.

Arbesův styl je i v dnešní době překvapivě čtivý, jelikož autor umí budovat napětí a udržovat si tak čtenářovu pozornost. Jednotlivé střípky příběhů se navíc rozkrývají postupně, takže vás baví pokračovat ve čtení i jen proto, abyste zjistili, co se bude dít dál a jakou závěrečnou pointu si autor připravil. Arbesův jazyk je nicméně v dnešní době už lehce archaický. Je v něm řada výrazů, které se už nepoužívají, některé z nich mohou být pro současného čtenáře až nesrozumitelné. Navíc se tu používají přechodníky a další slovesné formy, které už dávno nepatří do aktivního jazyka, a celková větná skladba má blíže k němčině či francouzštině, nikoliv současné češtině. Je proto dobré počítat s tím, že dílu je 150 let, a přizpůsobit tomu svá očekávání. Arbes si navíc příliš neláme hlavu ani s využitím konkrétních časů a dost často bez ladu a skladu střídá přítomný a minulý.

Byť Arbesova Romaneta jsou spíše školní četbou než knihou, po které by dnešní čtenář dobrovolně sáhnul, patří k českým klasikám, které se i po 150 letech dají číst a dokážou pobavit. Byť jsou nám totiž problémy hrdinů vzdálené, zůstává na nich něco aktuálního, k čemu se můžeme odkazovat. Díky dramatičnosti, správně vybudovanému napětí a často vcelku neotřelým tématům navíc mají potenciál zaujmout, a to i navzdory tomu, že jejich jazyk je tomu současnému poměrně vzdálený.