Válka trvá už čtyři roky, všichni jsou vyčerpaní a na vojácích si to začíná vybírat svou daň. Na Morlandu rozhodně nemohou být v klidu, protože jejich muži jsou na frontě a jim nezbývá nic jiného než pevná víra, že navzdory tvrdé německé ofenzivě přežijí a vrátí se zpátky domů.
Jessie odjela spolu s Helen do jejího domu, aby nikdo nezjistil, že je těhotná. Pro svobodnou ženu, byť vdovu, je něco podobného nepřípustné, protože Ned se pohřešuje příliš dlouho na to, aby dítě mohlo být jeho. Jessie se chce vyhnout odsouzení i zklamání v očích matky a strýčka, takže radši utíká. Daleko od lidí, kteří ji důvěrně znají, může klidně předstírat, že má muže na frontě, a vyhnout se tak potížím. Navíc po předchozích negativních zkušenostech s potraty se bojí o svém stavu psát Bertiemu, protože by v něm mohla probudit plané naděje. Ten však nevědomosti navzdory pracuje na rozvodu, který si tak přála jeho žena, i když to jim oběma může přinést společenské odsouzení.
Emma se pořád trápí kvůli smrti svého snoubence, právě smutek ji však přivede do Francie. Touží být užitečná a dát svému životu nějaký smysl, proto se přidá k FANY. Na rozdíl od mnoha jiných žen tak nepůsobí jako ošetřovatelka, ale coby řidička sanitky. Jejím úkolem je auta nejen řídit, ale také opravovat, a především s jejich pomocí převážet materiál nebo raněné. Mnozí sice mají pocit, že to není práce pro ženu, ale když muži bojují, kdo jiný zbývá? Najdou se naštěstí i tací, kteří ženy z FANY za jejich úsilí obdivují. A i když Emma se zatím necítí na nový vztah, není vyloučeno, že láska si ji přece jenom najde.
Třicátý druhý díl Dynastie Morlandů se zaměřuje na poslední rok Velké války, kdy už sice všem docházejí síly, ale přesto se ani jedna strana nechce vzdát. Autorka čtenáře opět zavádí přímo do frontových linií i do zázemí a ukazuje válku z mnoha různých úhlů. Jelikož rodina Morlandů je skutečně velká, má šanci prostřednictvím různých hrdinů ukázat nejrůznější aspekty života na počátku 20. století včetně všech významných historických mezníků, které v té době hýbaly světem. Díky tomu mají čtenáři možnost účastnit se boje v přední linii, stejně tak však sledovat, jak se s válečným děním snaží vypořádat ženy. Jsou představeny různé skupiny přímo se účastnící války, byť ne bojů, stejně jako dámy snažící se prospět bohatou charitativní činností nebo například seancemi s nejrůznějšími médii. Opět se zde tematizuje také ženská otázka a zvolna se proměňující dobová morálka, která však přesto stále straní mužům.
Autorka se, jak už je u ní zvykem, drží historických faktů a předkládá čtenářům poměrně přesné informace o historickém dění. Zároveň se však v tomto díle snad nejvíce za celou dobu pouští do fabulací, a to stran rodu Romanovců a jeho neslavného konce. Její popis událostí v Rusku v roce 1918 je v rozporu s historicky doloženými fakty a je tedy otázkou, z jakého zdroje čerpá a zda se úmyslně pouští do mystifikace nebo pouze následuje něčí hypotézu. I přes tento rozpor je však román historicky přesný a vedle dohledatelných událostí a bitev především velmi dobře zachycuje dobovou atmosféru a nálady ve společnosti.
Padlí králové jsou přechodem od válečných let k poválečné obnově, jelikož po řadě dílů se tu čtenáři konečně dočkají konce války a všeho, co tato skutečnost přináší do budoucna lidem. Stávají se svědky významných změn v postavení žen, jejich myšlení a celkově dobové mentalitě, která konečně musí připustit, že ženy nejsou pouze neužitečným článkem společnosti, nýbrž jejími plnohodnotnými členkami se schopnostmi rovnajícími se těm mužským. Jak se s tím vyrovnají Morlandi, to ukáže jenom čas. Jako obvykle však jde o čtivě napsaný a kvalitně zpracovaný historický román, který do této rozsáhlé rodinné ságy skvěle zapadá.
Žádné komentáře:
Okomentovat