V Prythianu konečně zavládl mír, ale stále je velmi křehký a nikdo netuší, jak se situace nakonec vyvine. Zbývá ještě spousta smluv, které je třeba uzavřít, spousta pochroumaných vztahů, jež je třeba napravit, a spousta křivd, přes něž je nutné se přenést. Na Nočním dvoře však chtějí aspoň na krátký čas hodit starosti za hlavu. Blíží se totiž zimní slunovrat, nejdelší noc v roce, a to je důvod k oslavám.
Válka sice skončila, ale to neznamená, že by měli naši hrdinové vyhráno. Po bojích totiž zůstala spousta zlé krve a nově uzavřená spojenectví jsou zatím velmi křehká. Na Feyre a Rhysanda čeká ještě hodně práce. Aby si však aspoň na chvíli odpočinuli od vladařských povinností, rozhodnou se uspořádat oslavy Zimního slunovratu. Na Nočním dvoře je to tradice, která de facto supluje naše Vánoce. Všichni se sejdou, popijí spolu a rozdají si dárky. Jedná se o čas, který má rodina trávit pohromadě v domácí pohodě. A po tom, jak náročných několik předchozích měsíců bylo, si to všichni zaslouží.
Dvůr mrazu a hvězd je doplňkovou novelou, která má částečně uzavřít osudy hrdinů původní trilogie a připravit půdu pro pokračování. Z toho plyne, že není příliš nabitá akcí, vlastně se v ní neděje prakticky nic. Většina knihy je tvořena stesky jednotlivých postav nad tím, že nemají dárky ani žádný nápad, co vlastně koupit. Marní proto svůj čas obcházením obchodů a hledáním toho jediného správného předmětu, kterým by svým blízkým mohli udělat radost. Zároveň se všichni snaží vyrovnat s hrůzami války, ale protože většina z nich už někdy bojovala, celkem snadno se oklepali a na prožitá příkoří už nemyslí. Protože život musí jít dál.
Nejvíce prostoru je věnováno Feyre a Rhysovi a jejich vztahu, což je stará známá písnička, která bohužel není čtenářsky příliš zajímavá. Jejich vzájemná vyznání jsou tak přeslazená, až se z toho kazí zuby, sobectví, s nímž přehlížejí city ostatních, je lepší nekomentovat. Oba se sice zaštiťují tím, že jim jde o dobro okolí, ale ve skutečnosti pouze chtějí naplnit svoje představy o tom, co ostatní dovede ke štěstí. A co si myslí dotyční, jichž se to týká, je zas až tak moc nezajímá.
Autorka by se navíc měla zamyslet, pro jakou věkovou skupinu jsou její knihy vlastně určeny. Pokud se stále ještě mají řadit do YA, pak by stálo za úvahu omezit sexuální scény nebo alespoň jejich explicitnost. Sexu je totiž i v této kratičké novelce hodně a bohužel se nejedná o žádné vkusné scény dotvářející děj, ale takřka o otevřenou pornografii. Nemyslím si, že popis divokých orgií, při nichž padají obrazy ze stěn a tříští se nádobí, je tím nejvhodnějším čtením pro mladší čtenářky. Nevhodně působí rovněž množství zkonzumovaného alkoholu. Vlastně se zdá, že po celou dobu trvání příběhu, což je pár dní, postavy nedělají nic jiného, než se nalévají vínem a medovinou, případně jiným alkoholickým nápojem. Nic proti pití, ale s ohledem na čtenářskou základnu by se autorka mohla trochu krotit.
Oproti hlavní sérii tentokrát autorka trochu pozměnila styl psaní. Většina knihy je sice v první osobě a vypráví Feyre nebo Rhys, pár kapitol se však věnuje i jejich přátelům a ty jsou popsány ve třetí osobě, byť z pohledu dané postavy. Není zcela jasné, proč se autorka k něčemu podobnému uchýlila, ale v celkovém kontextu to neruší. Zarážející je spíš to, že přestože je některým postavám věnována samostatná kapitola, vlastně se o nich vůbec nic nedozvíme. Naopak vyvstávají nové otázky a některé postavy působí lehce nekonzistentně, protože se vyvíjejí jiným směrem, než jaký naznačil třetí díl série.
Dvůr mrazu a hvězd není plnohodnotným dílem série a tak je na něj třeba pohlížet. Autorka si udržuje čtivý styl, takže stránky rychle plynou navzdory tomu, že se na nich vůbec nic neděje. Jde tedy o jednohubku, kterou by si milovníci série neměli nechat ujít, ovšem předem by se měli připravit na skutečnost, že je nic nového ani zásadního nečeká. Postavy se nikam nevyvíjí a stejně tak příběh stagnuje. Pokud je skutečně zajímá, jak se životy postav po válce změnily, zřejmě si budou muset počkat na nějaký další díl.
Žádné komentáře:
Okomentovat