Petra Machová - Dračí město



Lidé nejsou jediní humanoidi obývající naši planetu. Souběžně s nimi zde žijí i ještěři tvořící samostatnou vyspělou civilizaci, o které nikdo neví. Většina z nich se už jako ještěr narodila, někteří však byli proměněni. To je i případ hlavní hrdinky Jany, která se ocitla v nesprávnou dobu na nesprávném místě. A důsledky si ponese po celý zbytek života. 

Jana je knihomolka tělem i duší a hlučné večírky nejsou nic pro ni. Když ale slaví osmnáctiny, rozhodne se porušit tradici a vyrazí do baru, aniž by tušila, jaké následky to pro ni bude mít. V temné uličce je napadena a pokousána ještěrem, čímž začne její proměna. Z obyčejné puberťačky se najednou stává dravá šelma, která už mezi lidmi nemá co pohledávat. Vyděšená Jana prchá do lesa, kde se může nerušené oddávat depresi ze své proměny a uvažovat, jak svou situaci vyřešit. 

Shodou náhod se naše hlavní hrdinka dostane do chrámu vražedných Černých ještěrů, kteří zde provádějí své krvavé rituály. A jaký by to byl obřad bez pořádné obětiny? V tomto případě se jí má stát jiný mladý ještěr. Jana se sice děsí toho, že ji objeví, ale přesto neváhá propátrat chrám, aby nešťastného mladíka objevila, načež společně utečou. Ve dvou se to přeci lépe táhne a pokud budou držet spolu, jistě ve světě lépe obstojí. A třeba i najdou nějaké další příslušníky svého živočišného druhu. 

To, na čem celá kniha stojí a v tomto případě bohužel i padá, je nosný příběh. Ten se v Dračím městě nevyskytuje. De facto se zde totiž nevyskytuje vůbec žádný příběh. Hrdinové se potácejí ve světě, který právě objevili a který je poměrně komplexní, jejich existence však jako by postrádala smysl. V celém románu se totiž nic moc zajímavého neděje a pokud přeci jen ano, pak není vysvětleno proč. Ještěři a jejich město Zarna jsou v ohrožení a musí čelit útokům Černých ještěrů, důvody však zůstávají nejasné. Je v tom touha po moci, po bohatství, nebo se ještěři prostě jen nudí a tak kopou kolem sebe? Nic z toho není čtenáři ozřejmeno, takže tápe a marně se snaží ve veškerém počínání postav nalézt nějaký smysl. 

Jak je kniha chudá na děj, tak je bohatá na různé více či méně bizarní situace. A to do takové míry, že působí překombinovaně. Chybějící nosná linka se tříští pod záplavou nepodstatných epizod, které jako by byly jenom na efekt. Jako by autorka chtěla říct ohromnou spoustu věcí, ale nepodařilo se jí najít jakoukoliv spojnici mezi nimi, takže zůstávají jen nesouvisejícími výkřiky do tmy. Román se tříští do mnoha drobných dějových linek, které by mohly být zajímavé, kdyby dostaly více prostoru a především byly zasazeny do širšího kontextu. Většina věcí v knize je totiž sdělena formou prostého konstatování, aniž by bylo vysvětleno, proč je něco právě tak a ne jinak. Nesmírně iritující jsou pak vyústění některých situací, které vyvolávají až dojem jakéhosi deus ex machina a které autorka do příběhu zakomponovala zřejmě z absolutní bezradnosti, protože nedokázala přijít na věrohodný způsob, jak hrdiny dostat z problémů. 

Velmi problematické jsou také postavy, které se za celou dobu trvání příběhu nedočkají prakticky žádného vývoje. Jana je na začátku naivní puberťačka, která se omylem stane ještěrem, s čímž se vzápětí sžije a její lidský život jako by neexistoval. Její ojedinělé výkřiky o tom, jak postrádá svou rodinu, nepůsobí věrohodně, nijak se s nimi nepracuje a jsou pouze prázdným vyplňováním prostoru. 

Podobně nevěrohodný je i vztah mezi hlavními hrdiny, který se rozvíjí na můj vkus až příliš rychle. Chtíč, který je jeho základem, je poměrně snadno pochopitelný, chybí však hlubší emoční zapojení na obou stranách. Postavy prostě prohlásí, že se milují a nedokážou bez sebe být, ale jak se k tomu dopracovaly, zůstává zahaleno tajemstvím. 

Jazyk, který autorka používá, je poměrně jednoduchý, ovšem místy působí šroubovaně, neobratně a vzhledem k postavám i neadekvátně. Zvlášť když se autorka rozhodne zakomponovat slova, která nepatří k běžné aktivní slovní zásobě. Celý příběh je vyprávěn v první osobě, střídají se ovšem vypravěči. Nejvíc prostoru má hlavní hrdinka Jana, několik částí je také pohledem jejího partnera Ondry a její kamarádky Lianey. Přes zvolený vyprávěcí styl však postavy působí ploše, jejich emoce nejsou příliš zpracovány a občas se zdá, že mají v pocitech pořádný guláš. 

Dračí město čtenáře láká na krásnou obálku, ovšem je to jako na pohled lákavý balíček se zcela průměrným obsahem. Příběh není nijak zvlášť originální, což by nemuselo vadit, kdyby se to kompenzovalo samotným zpracováním. V tomto případě však bohužel nic zajímavého nenabízí ani forma. Ve výsledku je tedy Dračí město debutem, který by potřeboval pořádně vybrousit. Své čtenáře si nejspíš najde, fanoušci náročnějších fantasy příběhů však mezi nimi asi nebudou.

Žádné komentáře:

Okomentovat