Je krátce po první světové válce, doba se začíná měnit a dvojice sester se právě učí, jak se postavit na vlastní nohy. Jejich otec zemřel a zanechal po sobě leda tak dluhy. Pokud si chtějí Beatrice a Evangeline zachovat životní úroveň, na kterou jsou zvyklé, budou si muset najít nějaké zaměstnání. Pro dvě osamělé ženy však život rozhodně není snadný. Tím spíš, když se jim do cesty staví překážky v podobě nepříjemných příbuzných.
Beatrice si připadá už moc stará na to, aby donekonečna poslouchala rady, jak má žít, a Evangeline pro změnu nikdy neuměla moc poslouchat. Každá je výbušná trochu jiným způsobem, což z jejich společného soužití dělá jednu nekonečnou bitvu. Tím spíš, že mají často na tutéž věc zcela opačný názor. Navíc Beatrice svou mladší sestru prakticky vychovala, tudíž má vůči ní snad až přehnaně ochráncovské sklony. Vzájemné porozumění se tím pouze více komplikuje a vzniká prostor pro nové a mnohdy zcela zbytečné spory.
Salon Eliott vznikl v devadesátých letech minulého století jako kostýmní drama, přičemž tato seriálová verze byla divácky oceňovaná. Následně se proto autorka rozhodla dát svému příběhu také knižní podobu. Na románu je však do značné míry znát, že vychází ze seriálu, a to především v jisté klipovitosti a zkratkovitosti. V rámci příběhu je pokryto poměrně dlouhé časové období, charaktery však neprodělávají pořádný vývoj, mění se spíše jako mrknutím oka, a podobné to je s jejich vzájemnými city a vztahy. O těch se navíc spíše hovoří, než aby je postavy přímo prožívaly.
Celkově působí román velmi povrchně, což je dáno zejména ohromným množstvím různých charakterů, které se v něm míhají a jimž je všem věnován určitý prostor. Není pochyb o tom, že v centru všeho dění stojí Beatrice a Evangeline, vedle nich však vystupuje celá řada více či méně zajímavých lidí, kteří všichni prožívají své vlastní komplikované životní příběhy. Autorka se snaží alespoň v krátkosti postihnout vše, čímž bohužel vzniká dojem letmého pohledu, který vůbec nejde do hloubky. Řada situací navíc působí vyloženě výplňkově, a přestože v televizním zpracování mohou působit vizuálně velmi zajímavě, v knižní podobě jim něco schází.
Děj románu je časově zasazen do doby krátce po skončení první světové války. Životy lidí se pomalu vrací do normálu a blíží se roztančená dvacátá léta plná velkolepých večírků a okouzlující módy. Toto časové ukotvení však není z románu příliš cítit. Trochu paradoxně, přestože román pojednává o krejčovském salóně dvacátých let 20. století, nemá čtenář pocit historického románu. Doba jako by hrála absolutně marginální úlohu, podobně jsem bohužel vnímala i výrobu šatů. Všechno je to sice pěkná, ale jaksi vyprázdněná kulisa, z níž nic nevyzařuje, tudíž celková atmosféra se rozpouští do nicoty.
Salon Eliott je poměrně nenáročným čtením, které zejména fanouškům seriálu připomene jejich oblíbený příběh. Zpracování samo však bohužel není úplně šťastné, protože román postrádá dobovou atmosféra a osudy postav jsou v něm navíc zachyceny velmi povrchně a zkratkovitě. Jako oddechový příběh o ctižádostivých ženách s přídechem romantiky tak kniha obstojí, coby historický román však má značné rezervy.
Žádné komentáře:
Okomentovat