Námět: Barbora Klapalová
Koncept a realizace: Barbora Klapalová, Ondřej Levý, Martin Sucharda, Matěj Sybr
Premiéra: 19. 10. 2019
Uvádění: pavlačový dům Za Poříčskou bránou 7, Praha
Délka představení: 1 h 15
Za dveřmi čp. 21 je velmi specifická inscenace, protože jde o tzv. narativní prostor, tedy vlastně jakési divadlo bez herců. Jako divák máte možnost volně se pohybovat po několika místnostech, které jsou scénograficky upravené a vypráví příběh jedné obyčejné rodiny. Účelem není rozkrýt všechna její tajemství ani dopodrobna prozkoumat osudy jednotlivých členů, s ohledem na omezený čas, který máte k dispozici, to ani není možné. Spíše byste na sebe měli nechat působit celkovou atmosféru, protože především ona je pro plný zážitek nesmírně důležitá.
Příběh, který postupně rozkrýváte není příliš komplikovaný, jeho základní strukturu pochytíte bez větších obtíží bez ohledu na to, jak podrobně prostor prozkoumáte. Pak už záleží jenom na vás, jestli se budete snažit prodrat do větší hloubky anebo si spíše vychutnáte zvuky, vůně a chutě okolního prostoru. Před vstupem do instalace se celkem podrobně seznámíte s pravidly, abyste věděli, jak se uvnitř chovat, nejde však o nic komplikovaného. Máte na výběr ze dvou cest - modré a žluté. Bez ohledu na to, pro kterou se rozhodnete, si prostor projdete celý, v podstatě volíte pouze směr. V rámci samotné instalace se pak řídíte pentlemi, které označují místa, kam máte pokračovat. V podstatě se můžete libovolně pohybovat, vylézt na jakékoliv vyvýšené místo, cokoliv otevřít, cokoliv si prolistovat, dokonce cokoliv ochutnat. V prostoru totiž platí, že cokoliv vypadá jako jídlo či pití, je skutečně jedlé, a nemusíte se tedy bát prozkoumávat všemi smysly. Jediná podmínka je, že z místností nebudete nic odnášet ani to v jejich rámci přesunovat. Pokud se však rozhodnete, že postavám prohrabete odpadkový koš nebo skříně, nikdo se vám v tom nepokusí zabránit.
Každý z pokojů je trochu jiný a vypráví svůj vlastní příběh. Po projití celého bytu se vám jednotlivé střípky pospojují do kompaktního celku. Na prozkoumání každého pokoje máte přibližně osm minut, k přesunu dál vás vyzvou zvukové a světelné signály. Některé místnosti působí vysoce realisticky a v podstatě velmi civilně, jiné jsou snové, surreálné a v mnohém symbolické. O svých majitelích toho vyprávějí přesně tolik, kolik dokážete odhalit, neexistuje však žádná správná míra. Na konci vás nikdo nebude zkoušet ani se vyptávat. Pokud nicméně dorazíte ve skupině, můžete si po opuštění prostoru navzájem sdělit své zážitky a porovnat získané informace.
Přestože v celém prostoru se nenachází jediný živý herec a v průběhu návštěvy maximálně narazíte na další účastníky, kteří procházejí instalací v opačném směru, nebojím se projekt označit za divadlo, respektive imerzivní divadlo. Skutečně vás totiž vtáhne, takže si budete připadat možná tak trochu jako voyer, ale především jako přímý účastník dění. Jako byste se proměnili v rodinného přítele, který vnímá dění ze své vlastní perspektivy, naslouchá všem a zároveň se snaží nikomu nestranit a každého pochopit. Je pouze na vás, čí pohled ve vás bude nejvíce rezonovat. Pokud tedy chcete zažít tak trochu jiné divadlo, kde v hlavní roli jste vy a prostor okolo vás, s návštěvou Za dveřmi čp. 21 neváhejte. Pro diváky znalé imerzivních inscenací to bude nový pohled na tento druh divadla, pro ty neznalé zajímavá možnost, jak se s tímto formátem seznámit. Tak se přijďte ponořit do příběhu, který si přeje být vyprávěn...
Žádné komentáře:
Okomentovat