Komedie omylů

Autor: William Shakespeare
Překlad: Martin Hilský

Premiéra: 24. 6. 2026
Uvádění: Letní shakespearovské slavnosti

Režie: Vojtěch Štěpánek

Obsazení
Antifolus Efezský - Marek Adamczyk / Tomáš Havlínek
Antifolus Syrakuský - Vojtěch Vondráček
Dromio Efezský - Šimon Krupa
Dromio Syrakuský - Petr Buchta
Adriana, žena Antifola Efezského - Sára Rychlíková
Luciana, její sestra - Aneta Krejčíková
Baltazar, kupec - Marek Taclík
Angelo, zlatník - Jakub Kohák
Kurtizána - Erika Stárková
Vévoda efezský Solinus - Marek Holý
Egeon, kupec ze Syrakus - Kamil Halbich
Abatyše Emílie, žena Egeona - Dana Batulková
Skřipec, Kupec, Posel, Lucka - Bořivoj Čermák
Seržant, Žalářník, Kat - Vladimír Pokorný
Hudebník - Nikos Engonidis

Délka představení: 2 h 20

Když se na jednom místě a v jeden den sejdou dva páry dvojčat, které o sobě nemají ani tušení, na malér je zaděláno. Nejkratší Shakespearova hra a zároveň jediná, která už názvem přiznává svůj žánr, se v rámci Letních shakespearovských slavností uvádí coby svižná fraška se zajímavými režijními nápady. Nečekejte od ní však víc než prostor pro zasmání, protože místy působí trochu bezradně.

Tvůrci se rozhodli převzít Shakespearův text v téměř kompletní podobě, takže s výjimkou několika replik a jednoho delšího dialogu je hra uváděna beze změn, a to v překladu Martina Hilského. Díky tomu tradičně vyniká Shakespearova obrazivost a hra se slovy, protože o nejrůznější hříčky tady není nouze. Text se jen hemží dvojsmysly a narážkami, v nichž jsou dávány k dobru různé významy slov. Vzhledem k zápletce celé komedie založené na záměnách je to velmi příznačná práce s jazykem. Shakespeare napsal Komedii omylů na půdorysu frašky, kombinuje však situační a slovní humor a nezapomíná ani na své oblíbené mísení žánrů, takže přestože jde primárně o komično, neschází ani temnější momenty.

Text umisťuje příběh do Efezu a touto cestou jde i výtvarná složka inscenace, zejména co se kostýmů týče. Ty totiž trochu evokují prostředí pohádek Tisíce a jedné noci - ženy v romantických, jemně splývavých harémových šatech, muži v dlouhých hávech nebo zdobných kabátech a s turbany na hlavách a pochopitelně také s vousy. Scéna trochu připomíná cirkusové šapitó, a to zejména zvolenou barevností i pruhovaným vzorem tkanin a středovým nápisem složeným z žárovek, jinak však sestává ze zadní stěny s trojicí průchodů zatažených závěsem doplněných dvojicí dveří, která by snadno zapadla do jakéhokoliv blíže nespecifikovaného blízkovýchodního města.

Režie se snaží podtrhnout komičnost textu založenou na záměnách, proto nechává postavy střídat se na scéně v rychlém sledu a zapojuje nejrůznější, až groteskní gagy. Přichází se zajímavými nápady, ať už jde o "běhací" scény nebo třeba takřka muzikálové číslo, je však škoda, že mnoho z nich více nerozvádí a ony proto působí jako náhodné výkřiky. Zhudebnit milostné vyznání je skvělý nápad, když však zůstane v celé inscenaci osamocen, působí jako výstřel naslepo. Jako by se tvůrci za každou cenu snažili inovovat, ale místo systematické práce s konkrétními nápady prostře jen testovali, který bude na publikum nejlépe fungovat. Přitom to není poprvé, co Vojtěch Štěpánek shakespearovskou inscenaci připravuje, a jisté vzorce se v jeho práci vypozorovat dají.

Přestože už sám žánr frašky volá po lehce excentričtějším herectví, výkony většiny protagonistů jsou překvapivě civilní. Díky tomu má divák prostor soustředit se na Shakespearův text, který není přebíjen zběsilou akcí. Coby Antifolové se představují Vojtěch Vondráček a Tomáš Havlínek, každý s trochu jinou hereckou paletou. Vondráček je expresivnější a herecký prožitek promítá zejména do mimiky a gestiky, Havlínek zase hraje spíše tónem hlasu. Naopak oba Dromiové, Šimon Krupa a Petr Buchta, se překvapivě silně zrcadlí a skoro by se zdálo, že navzájem imitují svoji gestiku, čímž umocňují dojem snadné záměny. Sára Rychlíková jako Adriana předvádí pestrou škálu poloh od zamilované a svádivé milenky po zlostnou fúrii, jež pro ránu nejde daleko. Aneta Krejčíková coby Luciana jako by se snažila hrát roli jejího svědomí a klidnit ji, zároveň však neváhala hodit sem tam nějakou pichlavou poznámkou dávající najevo, že není jen ta klidná a pokorná žínka, jíž se tváří být.

Pokud se rozhodnete na Komedii omylů na Hrad vyrazit, pravděpodobně se pobavíte. Inscenace hraje na komickou notu a nesnaží se to nijak skrývat. Ostatně už sám výběr textu napovídá, že jde o hru, kterou nelze brát úplně vážně. Režie přichází se zajímavými nápady, bohužel je však ne vždycky dotáhne, takže řada z nich působí jako výkřik do prázdna bez hlubšího smyslu. Herecké výkony jsou ale solidní a dostatečně civilní, aby vynikla krása Shakespearova jazyka. Vlastně je to ideální letní podívaná, protože si sice nejspíš budete většinu času říkat, že je to celé neskutečná volovina, ale přesto se od srdce zasmějete.