Nora Eckhardtová - Kniha, kterou posypal hvězdný prach

Knižní průmysl je byznys jako každý jiný a nakladatelé proto potřebují jediné - vydělávat. K zisku peněz mohou vést nejrůznější způsoby a někdy taky trochu bláznivé nápady. Dva nakladatelští konkurenti, Max Alfred a Jonatan Bartoloměj, se rozhodnou uzavřít sázku o to, komu se povede vydat úspěšnější knihu. Na první pohled jde o banalitu, hraje se však o hodně, protože ten, kdo prohraje, může skončit na dlažbě.

Max Alfred vlastní nakladatelství, které je pro něj srdcovou záležitostí. Vydá sice jenom pár knih do roka, jelikož na víc nemá kapacitu ani finance, zakládá si však na tom, že všechna díla z jeho produkce jsou kvalitní. K uživení to ovšem stačí jen tak tak a nakladatel by potřeboval nějaký průlom, který ho zabezpečí na hodně dlouho. To Jonatan Bartoloměj si stěžovat nemůže. Knihy produkuje jako na běžícím páse, navíc dovede i z průměrného románu vykouzlit hit a o finance se rozhodně bát nemusí. Pokud ho něco extrémně baví, pak provokovat svého konkurenta. Což je přesně ten důvod, proč ti dva uzavřou sázku - každý z nich vydá knihu, přičemž vítězem se stane ta, jejíž prodej bude úspěšnější. A aby oba měli motivaci co nejvíc se snažit, hraje se o jejich domy.

Vzhledem k tomu, že sázku oba uzavírali řádně ovínění, když druhý den vystřízliví, zhrozí se. Jejich prvotním impulzem je okamžitě z toho nesmyslu vycouvat. Pak se však v obou ozve ego, které jim nedovolí něco takového udělat. Je proto uzavřená řádná smlouva, kterou se zavazují naplnit podmínky sázky do posledního detailu. Souboj o vydání toho nejúspěšnějšího románu právě odstartoval. Jak asi dopadne?

Román má pseudohistorické ladění, protože je zasazen na konec 19. století, sama doba však v jeho rámci nehraje příliš velkou roli a slouží víceméně pouze jako kulisa. Těžištěm děje zůstává zápas dvou nakladatelů a způsoby, jakými se snaží své dosud nevydané knihy propagovat. De facto vedou velmi moderní marketingovou kampaň s jediným cílem - zajistit si co nejvyšší prodeje. S historickou akurátností si román úplně hlavu neláme, byť autorce se docela dobře daří zachycovat atmosféru v okruhu společenské smetánky. Postavy mají sklony k určité karikatuře, nedá se o nich mluvit úplně jako o plnokrevných charakterech, spíše o zástupcích konkrétních typů, navíc ani neprobouzí hlubší sympatie.

Stylově i žánrově zůstává román vcelku nevyhraněný. Není to klasický historický román, byť v sobě snoubí jeho prvky, autorka však jako by se odkazovala přímo k tvorbě 19. století. V jejím popisu společnosti je něco velmi wildovského, snad jistý ironický podtón, který se skrývá v popisech i promluvách. Hlavní příběh je navíc prokládán ukázkami z jednoho ze soutěžních románů, který svým laděním osciluje někde mezi Julesem Vernem a Svatoplukem Čechem, byť má mnohem modernější jazyk. Příběhu se rozhodně nedá upříst čtivost, takže přes jistou míru předvídatelnosti dovede čtenáře pohltit.

Kniha, kterou posypal hvězdný prach je ve své podstatě milý, odpočinkový příběh, kterým jako by se autorka odkazovala k literatuře 19. století a vzdávala jí hold. V centru všeho totiž stojí souboj dvou nakladatelů a jejich více či méně komplexních marketingových strategií. Příběh se sice odehrává v historických kulisách, doba sama však nehraje zásadnější roli a slouží spíš k podtržení atmosféry než k výraznějšímu ovlivňování děje. Postavy působí poněkud ploše a nepříliš sympaticky, takže celá sázka vlastně nedokáže čtenáře zaháčkovat, jako by na jejím výsledku vůbec nezáleželo. Navzdory nedostatkům je ale kniha čtivá a stránky rychle plynou, takže nudit se u ní nebudete.