Mathias Énard - Ulice zlodějů

Mladý Maročan z Tangeru, který se snaží vyzrát na svůj vlastní život, ale místo toho plíživě upadá do existenciální krize. To, co nám nalajnují naši příbuzní nebo tradice totiž nemusí být vždycky ta nejlepší cesta. Hlavní hrdina příběhu Lachdar prostě jenom touží žít bez svazujících pravidel vnějšího světa. Což však v na tradicích založené společnosti vůbec není snadné.

Hlavní hrdina příběhu, jehož jméno se čtenář dozví až v druhé polovině knihy, žije v marockém Tangeru a jeho dny naplňují sny o zářné budoucnosti. Pravidelně vyráží na vyhlídku umožňující mu pozorovat úžinu oddělující Evropu od Afriky, sní o tom, že i on sám se na druhou stranu jednou vydá a v mezičase se zaobírá tím, jestli se snažit spíše získat přízeň anonymních turistek nebo své okouzlující sestřenky. Jeho rozhodnutí však mohou mít překvapivě fatální následky.

Poté, co se mladík odhodlá svést svou sestřenku a rodina to nepřivítá zrovna s nadšením, se rozhodne uprchnout a protloukat se životem na vlastní pěst. Je to víc živoření než pořádný život, ale minimálně mu to poskytuje svobodu a nulovou zodpovědnost za vlastní činy. Rodina s ním sice nechce mít nic společného, ale stále mu zůstávají přátelé ochotní podat mu pomocnou ruku. Přijmout ji však znamená odsoudit se k životu, kde nic nemůže být jako dřív. Tím spíš, že právě probíhající arabské jaro v mnohých probouzí extremismus a náš hrdina si není tak docela jistý, že si přeje být jeho součástí.

Román je rozdělen do tří částí, které zpracovávají jednotlivé fáze hrdinova života. Ta první popisuje jeho život předtím, než se rozhodl nesmyslně riskovat a připustit zcela nevhodný vztah, ta druhá veškeré důsledky, které tato jeho volba přinesla, třetí je potom popisem jeho cesty z Afriky do Evropy včetně všech peripetií, jimž je postupně vystaven. Autor projevuje hluboké porozumění vůči marocké kultuře a daří se mu ji zachytit velmi plasticky včetně kulturních rozdílů a třecích ploch, které kvůli nim mohou vznikat. Hlavní hrdina má v mnoha ohledech velmi evropské smýšlení, a přestože je do jisté míry definován svým prostředím a vírou, nenechává se jimi svazovat a velmi dobře si uvědomuje limity, na něž tradiční pojetí života naráží. Právě proto se vůči nim vymezuje a vnitřně s nimi nesouhlasí, zároveň však bojuje s tím, jakým způsobem a k jakým hodnotám byl vychován a není pro něj úplně snadné nechat všechno za sebou a nikdy se neohlédnout.

Autorův styl je poměrně popisný, píše hutně a hodně se zaměřuje na vnitřní svět svých postav. Snaží se postihnout především rozpor hlavního hrdiny, který neustále balancuje na hraně mezi tím, co se od něj čeká a co je podle něj samého správné. Veškeré události jsou líčeny jeho očima a mohou proto působit zkresleně, na druhou stranu on sám přiznává, že je nespolehlivým vypravěčem a že veškeré popisované události jsou jen předmětem jeho subjektivního výkladu a vnímání situace. Poměrně velký prostor je věnován zachycení konkrétní atmosféry a prostředí, autor se zároveň pokouší předestřít různé stránky islámu a ukázat Maroko jako kulturně bohatou a zajímavou zemi procházející si nesnadnou transformací. Román není příliš dějový a soustředí se spíše na vývoj hrdiny a jeho cestu k sobě samému a hodnotám, jež mu dávají smysl, to mu však neubírá na čtivosti a podnětných tématech lákajících k zamyšlení.

Ulice zlodějů je v mnoha ohledech poměrně komplikované čtení, které můžete stejnou měrou milovat nebo nenávidět, záleží na tom, jak moc vám sedne autorův styl. Jedná se o hold Maroku a jeho pestrému kulturnímu odkazu, stejně tak se však jedná o úvahu nad smyslem života, nesmyslností nejrůznějších ideologií i hodnotou lidského života. Autor provazuje vpravdě filozofické otázky s popisy obyčejné každodennosti a snaží se postihnout vnitřní rozervanost člověka toužícího najít své místo ve světě, aniž by tušil, kam vlastně patří. Rozhodně se nejedná o snadné či nekomplikované čtení, naopak jde o román, k němuž si musíte najít cestu. Pokud se vám to však povede, má potenciál vás okouzlit.