Ilona Borská - Doktorka z domu Trubačů

Tvrdili jí, že žena by neměla být lékařkou a už vůbec ne chirurgem, protože postrádá dostatečnou odolnost i předpoklady. Stejně tak jí tvrdili, že je bláznovství odcestovat na Blízký východ a provozovat tam nemocnici nebo provádět výzkum tropických chorob. A ona na všechny udělala dlouhý nos a zařídila si život po svém. Vlasta Kálalová se jako čerstvá absolventka medicíny rozhodla navzdory všem a všemu vydat do Bagdádu, aby tam naplnila své životní poslání.

Vlasta Kálalová se narodila v jihočeských Bernarticích do rodiny zdejšího pedagoga a nadšeného chovatele králíků. Rodná obec jí však brzy byla příliš malá, a přestože celý život byla nadšenou vlastenkou, cítila, že zůstat trvale na jihu Čech jí štěstí nepřinese. Poháněna mládím a nezdolným elánem se rozhodla po studiu medicíny odjet do dalekého Orientu, který se stal jejím novým domovem i osudem. V ulicích Bagdádu přičichla k tamější kultuře i specifickému životnímu stylu a navěky propadla jeho kouzlu.

Kdyby čtenář nevěděl, že Vlasta skutečně žila, mohl by její životní osudy považovat za dílo spisovatele či scenáristy s trochu bujnou fantazií. To, co si prožila, totiž zní skoro až neuvěřitelně. Založila v Bagdádu českou nemocnici, aby se mohla starat o místní ženy, jejichž přístup ke zdravotní péči byl do té doby z náboženských důvodů velmi omezený. Zkoumala tropické choroby a pečlivě posílala vzorky do Prahy, aby v tom její kolegové mohli pokračovat. Ve volném čase se vydávala na lov brouků, které pak poctivě preparovala a odesílala entomologickému ústavu... A mezi tím vším se stačila zamilovat, provdat, porodit dvě děti a zcestovat kus světa. Není divu, že právě její osudy inspirovali Ilonu Borskou k sepsání životopisného románu.

V knize je postižen Vlastin život ne v úplnosti, ale ve značné šíři. Vyprávění začíná momentem, kdy se jako mladá lékařka vylodí v Istanbulu, odkud plánuje pokračovat dál na východ. Všechny její další osudy jsou pak velmi podrobně mapovány na základě jejích vlastních zápisků, korespondence nebo vzpomínek pamětníků. Autorce se podařilo velmi plasticky zachytit prostředí Orientu a ukázat jeho vábivé kouzlo, které Vlastu přimělo tady strávit tolik let. Poukazuje přitom na kulturní rozdíly a nesnaží se tuto oblast nijak přehnaně romantizovat, přesto jako by čtenáři ožívaly před očima příběhy Tisíce a jedné noci. Svou roli v tom bezpochyby hraje i fakt, že se pohybujeme v první polovině 20. století a společenské poměry jsou přece jenom dost jiné, než jak je tomu dnes.

Text je doplněn úryvky z Vlastiny korespondence, v níž informuje svoje známé v Československu o tom, jak se jí vede, a popisuje každodennost svého života. Autorka se snaží být až úzkostlivě přesná, téměř nefabuluju a v určitých pasážích románu je patrné, že nemá dostatek zdrojů, z nichž by mohla vycházet. Zatímco předválečné osudy Vlastiny rodiny jsou zachyceny nesmírně plasticky, ty poválečné působí trochu strohým dojmem a dlouhé části textu se omezují na úryvky z korespondence. Je to trochu škoda, protože z románu tak mizí jeho orientální kouzlo a vrchu nabývá dokumentární charakter. Autorčin styl je poměrně strohý, soustředí se hlavně na popis objektivních skutečností, má však svou vlastní svébytnou poetičnost a zejména v popisech prostředí je nesmírně poutavý.

Doktorka z domu Trubačů je příběhem neobyčejné ženy, která neměla ve slovníku slovo "nejde". Kdykoliv se jí někdo pokusil v něčem bránit, zatnula zuby a našla cestu, jak dosáhnout cíle. Celoživotně bojovala jako lev za to, v co věřila, a navzdory mnoha ranám osudu neměla v povaze se vzdávat. Dnes působí její osud až neuvěřitelně, a přesto se odehrál. Autorce se povedlo na stránkách svého románu oživit výjimečnou ženu, která může být i dnes mnohým z nás inspirací pro svou nezdolnost i moderní názory. Na stránkách románu navíc ožívá vábivé kouzlo Orientu, které Vlastu kdysi zlákalo k touze po něčem víc než jen obyčejném životě na vsi. Nechte se jím pohltit i vy.