Sára Hamplová - Kroky pouští

Ze svých afrických či blízkovýchodních archeologických výprav si Britové vozí, či spíše vozili mnohé. Konec konců právě jim vděčí nejen londýnská muzea za většinu svých exponátů. Přivést si nicméně do Anglie živý suvenýr není úplně obvyklé. Zvlášť když jde o poněkud svéhlavou muslimku, která se rozhodne vyměnit svůj nomádský život za teplo anglického krbu, ale do zdejší společnosti ani trochu nezapadá.

Edward je spolu se skupinou několika archeologů na arabském poloostrově, kde se podílí na vykopávkách. Jejich výprava se chýlí k závěru a už brzy se vydají zpět do Oxfordu. Před cestou na ně však čeká jedno velmi nečekané překvapení. Do jejich tábora dorazí mladá berberka na velbloudu a žádá přístřeší. A jelikož Edward je jedním z mála lidí, kdo v rámci jejich skupiny mluví arabsky, úkol postarat se o ni připadne jemu. Dvakrát nadšený z toho není, nemá však příliš na vybranou.

Cizinka se jmenuje Amira a prchá z domovského tábora, protože touží prožít nějaké obrovské dobrodružství. Spolu s Edwardem a jeho skupinou proto odjíždí do Anglie okusit úplně jiný život, než na jaký byla zvyklá. Nová země je pro ni velkou neznámou, příliš se v ní neorientuje, nikomu nerozumí a zdejší zvyky jí připadají přinejmenším podivné a přinejhorším vulgární. Přizpůsobit se je téměř nad její možnosti a nijak nepomáhá ani to, že Edward ji bere jako nutné zlo, které musí trpět. Čím víc času spolu však ti dva tráví, tím víc si rozumí a jejich vztah se pomalu začíná proměňovat...

Autorka se rozhodla vyprávět příběh částečně zasazený do exotického blízkovýchodního prostředí, který je nicméně víc než co jiného romantickou pohádkou. V mnoha ohledech totiž vůbec nedává smysl. Vcelku zajímavě jsou zde zachyceny kulturní rozdíly mezi muslimy a křesťany a autorka se snaží poukazovat i na nejrůznější styčné body, které obě náboženství spojují. Bohužel se však dopouští mnoha historických nepřesností, mnohdy i chyb či věcí na hraně uvěřitelnosti. Příběh se odehrává na samém začátku dvacátého století, chování postav tomu ale úplně neodpovídá, mnohdy je dokonale ahistorické, na hraně je to i s uvěřitelností, co se nejrůznějších mezikulturních výměn týče. Řada akcí je totiž dokonale nepravděpodobná.

Na románu je hodně znát, že se jedná o prvotinu, u níž byla provedena jen velmi povšechná redakce. Text tak trpí celou řadou nešvarů od nevyváženého temporytmu přes nedostatečně rozvinuté postavy až po přehnané střídání vypravěčů. Autorka jako by se nedokázala rozhodnout, z čího pohledu chce příběh vlastně vyprávět, takže neustále přeskakuje mezi pohledy téměř všech zúčastněných postav, a to mnohdy i několikrát v rámci jediné stránky. Je to trochu škoda, protože to jednak působí lehce zmateně, jednak kvůli tomu čtenář nemá šanci poznat postavy skutečně do hloubky a pochopit, co je vede k jejich jednání. Celkový styl je sice relativně čtivý, ale nedá se říct, že by dokázal vyloženě pohltit, popravdě spíše nudí. K tomu přispívá i množství nadbytečných uvozovacích vět či zbytečně polopatě vysvětlovaných a opakovaných věcí, které by čtenář dokázal vyčíst mezi řádky, ale autorka má přesto potřebu mu je napřímo naservírovat.

Kroky pouští jsou ve své podstatě romantickou pohádkou, která bohužel nemá mnoho společného s historickou realitou doby, do níž je zasazena. Autorka se bezpochyby snaží podchytit v rámci románu kulturní rozdíly a ukázat, jak málo jsou důležité v případě věcí, na kterých skutečně záleží, nevolí však nejšťastnější způsob. Vyprávění působí poněkud ploše, protože se v něm vlastně nic moc neděje, stejně tak postavy, jejichž motivace zůstávají pro čtenáře po většinu času záhadou. Poněkud kostrbatý a místy zmatečný je i samotný styl vyprávění. Příběh bezpochyby má potenciál, bylo by však zapotřebí jej mnohem víc vybrousit, aby se mohl naplno rozvinout. Takhle bohužel zůstává poněkud rozpačitý dojem z vcelku průměrného románu.