Julie Caplinová - Hospůdka v Praze

Češi jsou proslulí tím, že milují pivo a umí ho uvařit. Kde jinde by se proto mohla konat mezinárodní pivní stáž, než právě v některém z četných zdejších pivovarů. Leo i Anna se o pivovarnickou kulturu dlouhodobě zajímají a rádi by se v ní vzdělávali, což svede jejich cesty do Prahy, a dokonce do jediného bytu, který mají sdílet. Vzhledem k tomu, že vedle lásky k chmelovému moku je pojí i společná minulost, je otázkou, jak to dopadne.

Asi nemůže být pochyb o tom, že pivo je v Česku národním nápojem, a kde jinde tedy uspořádat pivovarnickou stáž než právě tady? Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela novou akci a právě probíhá první ročník, účast není nijak hojná. Vlastně je velmi nízká, protože se přihlásili pouze dva lidé - Anna a Leo. Každý z nich je přidělen do jednoho z konkurenčních pivovarů, aby pod taktovkou zkušených sládků zjišťovali všechno o pivě, a nakonec i vyrobili vlastní pěnivý mok. Ten z nich, jehož pivo bude porotou shledáno jako lepší, získá vybavení pro svůj vlastní minipivovar. A to už je cena, o kterou stojí za to bojovat.

Pro účastníky je vybrán byt na Smíchově, který mají sdílet, což by za normálních okolností nejspíš nebyl problém. Anna a Leo ovšem mají společnou minulost. Pár let zpět totiž byli krátce manželé. Jejich vztah však skončil vcelku náhle a nečekaně, zůstalo toho mezi nimi mnoho nezodpovězeného, a pokud spolu mají napříště vycházet, bude nejspíš potřeba trochu pročistit vzduch. Romantické prostředí Prahy přímo svádí k tomu, aby dali lásce ještě jednu šanci. Je však otázka, jestli to napodruhé může vyjít.

Autorka si opět vybírá turisticky atraktivní destinaci a umisťuje do ní romantický příběh doplněný spoustou tradičního jídla a nápojů. Číst o Praze zachycené očima cizince, když jste někdo, kdo tady trvale žije, je svým způsobem úsměvné. Na jednu stranu tím máte šanci pochopit, co turisty na našem hlavním městě tak láká, na druhou stranu však nutně dochází ke zkreslení. Autorka zachycuje několik výrazných turistických dominant, ovšem rovněž dává nahlédnout do českého naturelu plného šikovných ručiček, které si umí poradit prakticky s čímkoliv, a milovníků chataření a chalupaření. Trošku zkreslující a zjednodušující je pohled na českou gastronomii, jelikož autorka se rozhodla zaměřit takřka výhradně na pivo, až se zdá, že hrdinové nepijí prakticky nic jiného.

Vyprávění je tradičně čtivé, přičemž na pozici vypravěče se střídají oba hlavní hrdinové. O něco větší prostor dostává Anna, nicméně navzdory tomu má čtenář šanci poznat oba dva včetně jejich vnitřních pochodů a citů. Autorka se tradičně soustředí zejména na zachycení atmosféry, přičemž pro její umocnění neváhá využívat české názvosloví zejména co se některých typických českých pokrmů týče. V čem naopak lehce selhává, je pojmenovávání postav, které mají být původem Češi. Přátelé ústřední dvojice se jmenují Jan a Michaela, přičemž jim tak všichni důsledně celou dobu říkají. Vyloženě chyba to není, z pohledu Čecha je to však minimálně úsměvné, protože neznám mnoho nositelů těchto jmen, kteří by si neříkali Honza a Míša.

Hospůdka v Praze je mile odpočinkové čtení, které pro Čecha možná nemá totéž kouzlo jako některé z předchozích Romantických útěků, protože zachycované prostředí dobře zná, na druhou stranu je to však milá pocta našemu hlavnímu městu, gastronomii i národní povaze. Vyprávění je čtivé, soustředí se na zachycení atmosféry a představuje Prahu tak, abyste měli chuť ji navštívit. Romantická linka je sice celkem tradičně předvídatelná, ale dobře funguje a naštěstí se obejde bez velkých dramat. Ve výsledku tak jde o nijak výjimečné, ale přesto příjemně odpočinkové čtení, které si čtenáře snadno získá.