Jana Poncarová - Cyklistka

Projet na kole značnou část Evropy je i dnes považováno za úctyhodný sportovní výkon, natožpak ve třicátých letech, kdy byl tento sport pořád ještě víceméně v plenkách, a navíc spíše doménou mužů. Blanka, poslední baronka z rodu Battaglia, ale měla vždycky pro strach uděláno a bez kola si svůj život dlouhá léta neuměla představit.

Blanka sice pochází ze šlechtické rodiny, ale nikdy se kvůli tomu necítila zvlášť výjimečně. Tím spíš, že nově vzniklé Československo razí rovnoprávnost a šlechtické tituly zrušilo. Bydlí sice na zámku, ale jinak se v ničem neliší od svých vrstevníků. Snad jen tím, že její rodiče mají docela dost peněz a mohou si občas dovolit nějakou tu extravaganci, na kterou by běžní vesničani ani nepomysleli, třeba cestu do Itálie. Právě ta se pro Blanku stane osudovou, protože tady dostane své první kolo, na kterém se záhy naučí jezdit, a tento sport se jí vryje hluboko pod kůži.

Jak stárne a dospívá, podniká Blanka na kole čím dál víc dobrodružství. Jejich zámek a vesnice jsou jí brzy malé, takže vyjíždí do zahraničí, aby mohla na bicyklu křižovat Evropou a poznávat krásu Alp či dalších pohoří. S sebou si veze pouze malou brašnu s něčím na převlečení, dekou a deníkem, možná trochou peněz. Jinak si ale na obživu vydělává nejrůznějšími pomocnými pracemi na statcích či ve městech, jelikož jí to poskytuje absolutní svobodu. Možnost zastavit se kdykoliv se jí zlíbí tam, kam ji zrovna táhne srdce, a užít si netušenou svobodu pokaždé, když šlápne do pedálů.

Autorka se pro svůj román rozhodla inspirovat skutečnými osudy Blanky Battaglia, poslední baronky z tohoto rodu. Vykresluje její životní příběh ve dvou časových rovinách. Jedna se odehrává v devadesátých letech krátce po pádu komunistického režimu, ta druhá zachycuje ty nejzásadnější mezníky jejího života od dětství až po pokročilou dospělost. Román zachycuje poměrně dlouhé časové období a svým způsobem mu to vlastně škodí. Autorka totiž nemá prostor věnovat se životním osudům své hrdinky do hloubky. Z románu se tak stává spíše rychlý průlet jejím životem s pár zastávkami, které ale nestačí k tomu, aby si čtenář vytvořil ucelený obrázek. Řada historicky zásadních mezníků je odbyta, aniž byste měli možnost pochopit, jak je hlavní hrdinka vlastně vnímá, tudíž celá její osobnost působí velmi ploše. Její činy postrádají vnitřní i vnější logiku, řada potenciálně silných momentů se rozplývá do ztracena a pořádně se s nimi nepracuje.

Stejně jako jsou v románu dvě časové roviny, jsou tady i dva styly vyprávění. Pasáže z minulosti jsou v er formě, ty ze současnosti potom v ich formě. Vypravěčkou je ale vždycky Blanka, právě z její perspektivy příběh nahlížíte. Vyprávění nicméně působí poněkud nevyváženě. Zatímco období jejího dětství a dospívání před druhou světovou válkou je rozpracováno poměrně podrobně, byť střípkovitě, poválečné osudy se hodně tříští a zachytávají jenom drobné, nesouvislé fragmenty z hrdinčina života. Vyprávění tím působí čím dál povrchněji, schází mu drajv i závěrečná pointa. Autorce se rozhodně nedá upřít, že píše čtivě a s určitou dávkou poetiky, bohužel se jí však úplně nedaří probouzet emoce nebo čtenářský zájem o osudy jejích hrdinů.

Přestože baronka Blanka, která posloužila jako předobraz románové Cyklistce, byla jistě fascinující osobnost, autorce se to nepodařilo důsledně zachytit. Přestože sama přiznává, že její příběh je z většiny fikce, jako by jí chyběla odvaha k větší tvůrčí svobodě, v důsledku čehož se čtenář vlastně nic moc nedozví o postavách ani o jejich osobnostech. Román je dobře napsaný, postrádá však silnější atmosféru nebo větší zaměření na dějinné události očima svých protagonistů. Bohužel tak jde o sice potenciálně zajímavé, ale velmi snadno zapomenutelné čtení.