Iulian Ciocan - Klaun

U Bulgakova přichází ďábel do Moskvy, u Ciocana je do Kišiněva. I když... je to vůbec ďábel? V místech, kde dříve bývala lékárna, se najednou objeví podivná nadace s názvem Převod hříchů, která nabízí solidní finanční kompenzaci každému, kdo je ochoten podělit se s ní o nějaký ten hřích. Zní to možná zvláštně, ale stačí málo, aby to začalo ovlivňovat život celého města.

Kišiněv je plný lidí, kteří potřebují peníze, takže když se objeví snadný způsob, jak je získat, pochopitelně po něm drapnou. Přesně takový jim nabízí organizace Převod hříchů, kde vám stačí vyzpovídat se z toho, co jste kdysi provedli a tíží vás to na duši. Pravidla jsou jednoduchá - čím větší hřích, tím víc peněz, a jste limitováni počtem, jelikož dohromady můžete prodat pouhých třináct hříchů. Měli byste si proto dobře rozmyslet, jaké to budou, abyste náhodou nevyplýtvali své pokusy nějakými bezvýznamnými drobnostmi.

Město se okamžitě rozdělí do několika táborů. Jednak jsou tu lidi, kteří bez skrupulí prodávají své hříchy, snaží se najít ty nejhorší a v krátkém čase díky nim zbohatnout. Některé z nich potom tíží svědomí, některé ne. Existují ale také lidé, kteří podobnými praktikami hluboce pohrdají a nechápou, jak někdo může takhle klidně prodávat něco, co radši mělo zůstat skryto. A pak jsou tady tací, jimž tahle divná charita dělá těžkou hlavu čistě z profesních důvodů. Třeba proto, že kvůli možnosti snadného přivýdělku přichází o zaměstnance, nebo kvůli marné snaze policistů viníky chytit a jejich podvratné činnosti zamezit.

Kniha je koncipovaná jako povídkový román. Skládá se ze samostatných příběhů, které jsou však navzájem provázány. Jednak pochybnou nadací, jednak postavami, které se objevují často napříč různými příběhy, někdy v hlavní roli, jindy spíše ve vedlejší jako kulisa k dalšímu dění. Autorovým cílem je představit co nejpestřejší směsici lidí a jejich prostřednictvím také prostředí Kišiněva. Město je popisováno skrz osudy jeho obyvatel, přičemž autor je využívá i k poměrně otevřené kritice společnosti a poměrů v zemi.

Text má nádech magického realismu, přestože spíše v náznacích. Primárně se soustředí na zachycení poměrů ve městě a povahokresbu jednotlivých postav. Ty sice zachycují spíše lidské typy než skutečné plnohodnotné osobnosti, v daném kontextu je to však dostačující. Autor čtenáři nedává jednoznačné odpovědi na to, co se ve městě vlastně děje a co je tajemná nadace zač, nechává však na stránkách spoustu drobných náznaků, na jejichž základě se čtenář může domýšlet a spojovat si jednotlivé dílky dohromady. Výsledný obrázek dává smysl, přestože vám ho nikdo stoprocentně nepotvrdí.

Moldavská literatura patří k těm, které u nás příliš často nevychází, přesto rozhodně má co nabídnout, čehož je Klaun jasným důkazem. Autor sice ukazuje oblast, která je geograficky poněkud vzdálená, zachycované problémy jsou však univerzální, nemluvě o tom, že nešvary, které kritizuje, nejsou ani v našich domácích vodách ničím vzácným. Vyprávění má velmi satirický nádech, a přestože se jedná o drobné črty z každodenního života Kišiněva, má hlubší přesah. Místem, kde se hlavním vládcem nad vším stanou peníze, by totiž úplně klidně mohla být i Praha.