Markéta Pilátová - Hnízda

Když vám někdo nabídne pozemek k obdělání za pakatel, je to velmi lákavá nabídka. Zvlášť když jste doteď pracoval jako dělník v rizikovém sklářském sektoru, což se začalo podepisovat na vašem zdraví. Má to však jeden drobný háček. Onen pozemek se nachází v daleké Brazílii, navíc v místě, které zatím zarůstá prales, jejž bude třeba vyklučit.

Hans je sotva desetiletý chlapec, který je vytržený ze svého domova, aby doprovázel rodiče na dalekou cestu za oceán. V Brazílii uprostřed deštného pralesa na ně totiž čeká nový život. Spolu s mnoha dalšími německými rodinami se usazují na přidělené parcele, začínají likvidovat zdejší porost, zabydlovat se a postupně prostředí měnit v civilizaci. Zatím velmi základní a bez mnoha vymožeností, přesto naprosto dostatečnou. S každým uplynulým dnem se nicméně vzdalují okolní přírodě a také událostem světového dění, což by se jim mohlo vymstít.

Žít v pralese znamená adaptovat se na zcela nové podmínky, v nichž vám každou minutou jde o život. I kvůli tomu se Hans sbližuje se starou indiánkou Vovozonou, která na místě žila už dávno před nimi a zdá se, že je součástí pralesa. Dovede léčit pomocí přírodnin, vstupovat lidem do snů a čerpat životní energii ze všeho, co ji obklopuje. Hans si k ní velmi záhy nachází cestu, protože toho mají překvapivě mnoho společného, a právě ona by se mohla stát klíčem k jeho přežití.

Román je rozdělen na dvě části, z nichž jedna se odehrává především v brazilském pralese, ta druhá potom na starém kontinentě, tedy v Evropě. Hlavním hrdinou je nicméně Hans, který postupně přibližuje celý svůj život a veškeré události, které na něj měly nějaký dopad. Stěžejní je jeho vztah s Vovozonou, která ho ovlivňuje na mnoha rovinách, učí ho respektu k přírodě a upřímnosti k sobě samému, navíc mu otevírá jeho vlastní magický potenciál. Hans se totiž dovede propadat do cizích snů, případně se v těch svých toulat do minulosti a objevovat dávno zapomenuté události či potkávat dávno mrtvé lidi. To všechno mu výrazně rozšiřuje obzory a vzdaluje jej od jeho současníků i žité reality.

Autorka se rozhodla ve svém románu využít prvky magického realismu po vzoru jihoamerických autorů, které ke zvolenému prostředí velmi dobře pasují. Nabízí se srovnání s Mariem Vargasem Llosou, byť Pilátová se soustředí primárně na charakter evropského přistěhovalce, nikoliv na původní domorodé obyvatelstvo. Její styl je překvapivě poetický a vyznačuje se nesmírně silnou atmosférou. Autorce se daří zachytit prales do nejmenších podrobností, stejně tak kontrasty mezi životem v divočině a v civilizaci. Nezapomíná ale ani na hlubší otázky, z nichž ta nejzásadnější vinoucí se celý příběhem je problematika domova. Co to vlastně znamená mít domov, co jej utváří a jak? Celé vyprávění má podivně snový nádech, působí až lehce neskutečně, ale právě tím možná o to poutavěji.

Hnízda jsou silně atmosférická próza o hledání domova a svého místa ve světě, a to v poměrně specifických, neotřelých kulisách. Autorka se rozhodla inspirovat skutečnými historickými událostmi, ty si však bere pouze jako rámcový základ pro svébytné vyprávění, svým způsobem vlastně bildungsroman o životě hlavního hrdiny. Toho sledujeme na jeho cestě od dětství po dospělost a provázíme jej všemi zákrutami jeho komplikovaného osudu. Jedná se o dobře napsaný text, který příjemně plyne a téměř snově se přelévá mezi vypravěči i jednotlivými situacemi. Navíc využívá prvky magického realismu, které ještě podtrhují celkovou atmosféru. Nejde o čtení pro každého, rozhodně se však jedná o příběh s potenciálem zaujmout.