Trójanky

Autor: David Gabunia, Data Tavadze

Uvádění: Divadlo Komedie (v rámci Měsíce Ukrajiny)

Režie: Data Tavadze

Obsazení
Kato Kalatozišvili
Keta Šatirišvili
Natuka Kakhidze
Magda Lebanidze
Salome Maisašvili

Délka představení: 1 h 30

Pět žen, pět rozdílných osudů a na jejich pozadí válečná tragédie. Stejně jako trojské ženy přišly o své hrdiny v nesmyslném konfliktu, i ony byly nuceny vypořádat se se ztrátou svých nejbližších. Text je kompilací klasického antického dramatu a osobních výpovědí žen zasažených moderní válkou, za niž lidé okolo nich zaplatili tu nejvyšší daň.

Inscenace je velmi minimalistická stran scénografie i hereckých prostředků. Skládá se primárně z jednotlivých monologů, které na sebe částečně reagují, jen výjimečně se objeví klasický dialog. Hlavním tématem je válka a její dopad na ženy. Co se děje doma, když muži odejdou na bitevní pole. Jak moc se válka zakusuje do samotné existence žen, nutí je k zoufalým činům, ovlivňuje jejich jednání. Inscenace je kompilací původního antického textu, byť z něj zůstalo zachováno jenom nezbytné minimum, a autentických výpovědí těch, které válku zažily v různých jejích podobách - jako manželky, matky, sestry, dcery... každý příběh je originální, přesto se mezi nimi nachází styčné body. Každý totiž ukazuje krutosti války, často nikoliv explicitně, ale podprahově. Plíživou moc, kterou má konflikt nad lidskými životy, když je svádí na scestí.

Scénografie je extrémně minimalistická, hraje se v podstatě na prázdné scéně, na níž je pouze pět židlí, pro každou herečku jedna, stojan s mikrofonem, stůl, na něm džbán s vodou a několik sklenic, v průběhu představení se pak objeví ještě kytice karafiátů. Víc není potřeba. Pracuje se s náznakem, divákovou imaginací. Ostatně i herecké prostředky jsou sice expresivní, ale skromné. Herečky pracují hlavně s hlasem a jeho tónem, s přeléváním celkové nálady, dynamikou. Velmi razantně se průběžně mění celková nálada - v jednu chvíli je rozjařená, optimistická, v příští sklouzne v melancholickou, jindy v chaotickou či hravou. Velmi často jde navíc text proti jevištní akci a způsobu podání. Ty největší hrůzy jsou často podávány chladně, bez emocí, nebo naopak s podivně rozjařeným optimismem.

Jestli se inscenaci něco daří, pak pracovat s emocemi. Tvůrci po celou dobu promyšleně budují úzkostnou atmosféru, hrají si s pocity diváků a servírují jim válečné hrůzy, jako by vlastně o nic nešlo, jako by se jednalo o banální historku ze života, jíž se všichni společně zasmějeme. Právě kontrast mezi způsobem sdělení a sdělením samotným však jenom umocňuje nepříjemnou intenzitu a všeobjímající tíseň. Trójanky jsou bezpochyby poutavým divadelním zážitkem s nesmírně aktuální tematikou a překvapivě hlubokým přesahem, který se dovede zavrtat pod kůži a postupně se prohlodávat až na dřeň lidských emocí, aby tam zanechal hlubokou stopu.