Jakuba Katalpa - Úlice

Městečko v Sudetech, které voní po medu, a trojice žen, které spolu chodily do školy, ale osud jim naservíroval velmi rozdílný osud. Vítejte v Úlicích, jimiž se prožene druhá světová válka a zanechá po sobě hlubší stopy, než by si kdokoliv na jejím začátku dovedl představit.

Anežka, Běla a Helena. tři dívky, které byly počaty a přišly na svět nedlouho po sobě, navštěvovaly stejnou školu a dospěly bok po boku. Přesto, nebo možná právě proto jsou každá úplně jiná a je jim předurčeno kráčet životem po různých stezkách. Přichází totiž druhá světová válka, která se do jejich osudů silně promítá a ovlivňuje je, a to v drobnostech i velkých životních rozhodnutích. Často totiž stačí drobná volba, aby se váš život obrátil vzhůru nohama. A jindy jednoduše nemáte na výběr.

Anežka je švadlena, která platí za nejlepší ve městě i širém okolí. To jí přivede do cesty nacistického velitele koncentračního tábora, který byl v Úlicích zřízen. Chce si od ní nechat ušít oblek a skončí v její posteli. Začínat si cokoliv s nacistou jistě není nejrozumnější. Je však válka a hledět na následky dřív, než skončí, stejně nemá cenu. Běla přežívá s matkou alkoholičkou, která se nikdy nevzpamatovala ze smrti svého manžela, a od babičky se vyučí umění porodních bab. Pracuje sice v gynekologické ordinaci a vlastní praxi neprovozuje, je však ochotná nabídnout pomocnou ruku tam, kde lékař selhává nebo kde s jeho diagnózou nesouhlasí. To jí přivádí do života Blanku a otevírá dveře k lákavému, ale velmi nebezpečnému vztahu. Helena se narodila německým rodičům, což až do války nic neznamenalo, ale po ní by mohlo být problém. Heleninou obrovskou vášní je běh, kterému se věnuje každou volnou minutu, aby si vyčistila hlavu a zbavila se hlodavých myšlenek, že dělá něco zakázaného. Pracuje totiž v kanceláři koncentračního tábora a podílí se tak na německých zločinech, ovšem její vina se ještě prohloubí v momentě, kdy je zapletena do ne tak úplně legálního kšeftování s dětmi.

Jedním z hlavních témat, které autorka v rámci svého románu řeší, je mateřství v jeho nejrůznějších podobách. Každá z hrdinek totiž s touto problematikou nějak přichází do kontaktu a musí se vypořádávat s důsledky, které to pro ni má. Ať už se jedná o vlastní mateřství, touhu po dítěti, nelegální potraty nebo obchodování s lidskými životy. Druhou výraznou tematickou linkou je potom možnost volby. Všechny tři hrdinky jsou totiž po celou dobu příběhu stavěny na nejrůznější křižovatky a každé jejich rozhodnutí může ovlivnit je i osudy lidí okolo, a nezřídka se tak i děje. Autorka poukazuje na to, jak ničivé dopady mohou mít i drobnosti, byť na první pohled působí banálně a jako čistě osobní volby.

Autorčin styl je vcelku úsporný, ale nezapře značnou dávku poetičnosti. Katalpa umí psát syrově a bez servítek, zároveň však vyvažuje popisované hrůzy téměř lyrickým zachycením krajiny a smutné věci těmi krásnými. Celkový styl je podivně bezemoční, navzdory tomu však dovede hluboké emoce vyvolat. Text je členěn do kapitol podle vypravěček, které se pravidelně střídají, zároveň se však dělí do mnoha kratších, tematicky uzavřených úseků, které jsou vzájemně prostupné. Díky tomu vzrůstá celková dynamika i tempo, autorka dávkuje napětí a postupně rozkrývá celkový obrázek seskládaný jako velká mozaika. Audioknižní podoba románu mimořádně svědčí. Jitka Ježková na pozici vypravěčky má příjemnou barvu hlasu, se kterým dovede skvěle pracovat a jednotlivé postavy tak umně oživovat. Román je díky tomu zabydlen pestrou směsicí charakterů, které dovedou vyvolávat rozporuplné reakce. Výborně zvolena byla i podkresová a předělová hudba, které ještě umocňují celkový zážitek.

Úlice jsou dobře napsaným románem se zajímavými postavami a silným poselstvím. V audiopodobě naplno vyzní autorčin strohý, ale přesto poetický styl, stejně jako jistá bezemočnost, s níž své postavy nesoudí, ale prostě jenom nechává existovat v rámci mikrokosmu, který stvořila. Vyprávění předkládá otázky mateřství, lásky i lidských voleb, které mohou vést k nedozírným následkům pro všechny. Jedná se o působivý příběh, který není snadné číst, ale možná právě proto by měl být čten. Má totiž sílu přimět člověka uvažovat nad tím, jak ničivá mohou být i ta nejobyčejnější rozhodnutí.