Olivie Blake - Atlasova šestka

Šestice mimořádně nadaných jedinců, kteří mají nakročeno k tomu stát se elitou. Dokáže to ale jenom pět z nich. Vždycky jednou za každou generaci se v sídle Alexandrijské společnosti sejde šest výjimečných medeiánů, aby bojovali o možnost stát se jejími právoplatnými členy. Jde o potvrzení jejich jedinečného nadání, je to však jediný důvod, proč jsou tady?

Atlas Blakley je správce, který vybírá, koho pozve do sídla společnosti, a má několik želízek v ohni. Skutečně mimořádných lidí je jako šafránu, tudíž najít jenom ty nejunikátnější z nich nemůže být zas až tak těžké. Stačí se soustředit na to, co skutečně potřebuje. V sídle se tak ocitá velmi nesourodá šestice - Libby a Nico, kteří dovedou manipulovat s elementy, Reina, již poslouchají rostliny, Callum pohrávající si s lidskými emocemi, Parisa schopná číst lidské myšlenky a Tristan, který si není jistý, jaké vlastně je jeho nadání. Pochází z různých společenských poměrů i koutů světa, ale mají jeden cíl. Uspět a prokázat, že právě oni jsou těmi, bez nichž se Společnost neobejde.

Libby a Nico jsou rivalové ze studií, kteří bok po boku prošli celou vysokou školou a právě vzájemné soupeření z nich po celou dobu dělalo lepší a schopnější medeiány. Vnitřně jsou však oba svým způsobem nejistí, byť by to nepřiznali nahlas. Libby má tendence o sobě stále pochybovat, což ji vede k touze všechno pochopit a často klade až zbytečně mnoho otázek. Nico je jí až překvapivě hodně podobný, což možná utužuje jejich vzájemnou rivalitu, zároveň na ni však nedá dopustit a dovede být neskutečně loajálním přítelem. Právě to je ostatně důvod, proč tak moc touží uspět - aby pomohl svému nejlepšímu kamarádovi. Reina nerada vyčnívá a radši se drží v pozadí a v šedi průměru, kde na ni nikdo nevidí a nedosáhne. Nepotřebuje ujišťování, že je výjimečná, dává přednost tomu, že si jí lidi nevšímají. To Parisa naopak touží po pozornosti, miluje svádění a sex je pro ni prostředkem, jak se dostat k informacím, které potřebuje. Nepochybuje o své hodnotě a jejím sebevědomím jen tak něco neotřese. Callum je stejný. Moc dobře si uvědomuje vlastní cenu a má tendence pohrdat svým okolím, protože se mu nemůžou rovnat. Díky svým schopnostem je perfektní manipulátor, který dovede kohokoliv donutit k čemukoliv a zhusta toho využívá. Tristan se cítí ve vlastním životě ztracený. Touží po ocenění, ale netuší, jak ho dosáhnout, a snad si ani pořádně neuvědomuje, že právě tohle je jeho tajnou touhou. Dovede prohlédnout každou manipulaci, právě to ho však často staví do ještě zranitelnější pozice a prohlubuje jeho pochyby o sobě samém.

Autorka svůj příběh založila primárně na rozdílnosti vybraných charakterů a jejich kontrastech i podobnostech. Všichni hrdinové spolu totiž soupeří, ale zároveň se svým způsobem doplňují a nejlépe fungují jako jeden velký tým. Dějová linka je poměrně chudá, jelikož hlavní premisa souboje o místo v Alexandrijské společnosti zůstává po většinu času upozaděná. Autorka se soustředí primárně na svoje postavy a jejich vnitřní vývoj, snaží se předestřít jejich motivace a ukázat čtenářům, proč si každý jeden z hrdinů své místo mezi elitou zaslouží. Na pozici vypravěče se střídá všech šest, tudíž obrázek jednotlivých postav je vcelku komplexní a čtenář je může vnímat skrz je samotné i skrz pohledy ostatních.

Vyprávění se hodně soustředí na dialog, což je možná jeden z důvodů, proč se v něm vyskytuje poměrně dost výplňkových rozhovorů. Zároveň se zdá, jako by autorka veškerou pozornost věnovala budování charakterů, ale příliš se nesoustředila na samotnou zápletku, tudíž v příběhu zůstává řada hluchých míst volajících po vyplnění. Není zcela jasné, co má být hlavní zápletkou, a mezery vykazuje také magický systém, který je sice postaven na vědeckých základech, ale o jeho fungování se čtenář může pouze dohadovat, jelikož není nikdy pořádně objasněno. A to navzdory faktu, že právě jeho studiu postavy věnují nejvíce času.

Atlasova šestka disponuje zajímavým nápadem a bezesporu má potenciál. Autorce se povedlo představit šestici extrémně rozmanitých postav, které se od sebe v mnohém liší, ale právě díky tomu se perfektně doplňují. Díky tomu, že se všechny vystřídají na pozici vypravěče, navíc má čtenář šanci detailně je poznat a pochopit jejich cíle a motivace. Bohužel se zdá, že kvůli budování charakterů nezbylo autorce dost prostoru pro vystavění nosného děje se zajímavou zápletkou. Román po celou dobu působí, že se v něm vlastně nic neděje, a přestože se čte rychle a lehce, postrádá důvod, proč by v něm měl čtenář chtít pokračovat, mezery vykazuje také magický systém. Ve své podstatě se tak jedná o nenáročné, odpočinkové čtení, které dokáže zaujmout postavami, ale z hlediska příběhu by na tom mohlo být o poznání líp.