Představte si, že prožijete celé století, sledujete, jak se svět okolo vás mění, ale taky jste nucena přihlížet tomu, jak postupně odchází vaši blízcí - z vaší, i mladších generací. Betty se narodila v roce 1928 v Londýně, ovšem její dlouhý život ji zavedl na celou řadu míst a k setkáním s lidmi, na něž se nezapomíná.
Betty pochází z nepříliš zámožné rodiny, která má víc dětí, než si může dovolit, a nechová se k nim právě ukázkově. Vládne zde domácí násilí, členové se navzájem obviňují ze všeho možného a k láskyplnosti má tohle prostředí daleko. Rodinu si však člověk nevybírá, a tak se Betty prostě jenom snaží existovat v podmínkách, které dostala do vínku. Do jejího života záhy vstupuje druhá světová válka, která ji odvede do Cornwallu a poprvé jí ukáže, že může existovat něco jako milující domov. Dívka je sem stejně jako řada dalších dětí vyslána z Londýna, aby byla chráněna před potenciálními nálety. Paradoxně je to však teprve v momentě, kdy se do hlavního města vrátí, kdy naplno vypuknou a připraví ji o domov i několik sourozenců. Následné události vykulminují až v dívčin útěk z domu a odjezd daleko za oceán.
Betty usoudí, že doma už ji nic nečeká, proto se rozhodne vydat za dobrodružstvím a nalodit se na parník plující do Austrálie. Nikoho tam nezná a netuší, co od téhle země čekat, o to víc se však na život tady těší. Už na palubě lodi se seznámí s několika lidmi, kteří se pro její další život stanou důležití a takřka nepostradatelní, jelikož tady navázaná přátelství vydrží celý život. Na novém kontinentě se pak Betty rychle zorientuje, najde si práci a velmi záhy i nový a nečekaný okruh známých, kteří už navždy ovlivní to, kým se nakonec stane.
Příběh je vyprávěn samotnou Betty, která jej bere jako retrospektivní představení svého života. Zbývá totiž pár dní do jejích stých narozenin a ona tento čas využívá k tomu, aby představila všechny své životní eskapády a ukázala, kam se v životě posunula, co všechno ji formovalo a jak se nakonec stala člověkem, kterým je. Popisuje svůj život bez příkras a zbytečného patosu, dost často si z něj dělá legraci a nebojí se soudit sama sebe. Navíc není přehnaně sentimentální a neutápí se v myšlenkách, co by kdyby. Podobné úvahy do jejího vyprávění sem tam proniknou, jde však spíše o přiznaný povzdech než o reálnou lítost nad věcmi, které stejně nemůže změnit.
Sto let s Betty je a zároveň není historický román. Autorka tady prostřednictvím života své hrdinky nechává uplynout celé století a nevyhýbá se popisu zásadnějších dějinných událostí, zároveň jim však nepřikládá přehnanou váhu. Soustředí se primárně na popis mezilidských vztahů, které jsou tím hlavním, co Betty formuje a co má dopady na její život. Vyprávění je čtivé, humorné, v něčem mile nostalgické a plně zachycuje lásku hlavní hrdinky k jejím blízkým, ale především k životu jako takovému. Je to příběh ženy, která sama sebe nikdy nevnímala jako výjimečnou a vlastně jí ani nebyla, ale přesto dokázala ovlivnit životy spousty lidí okolo sebe a svou láskou udělat jejich svět hezčím. A možná právě tím je její příběh tak strhující.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat