Elizabeth Weinová - Rose pod palbou

Rose nadevše miluje létání, takže je štěstím bez sebe, když se jí naskytne možnost přesunout se z rodné Pennsylvanie do Evropy a přispívat k válečnému úsilí jako pilotka. Svou kariéru by si sice představovala ještě trochu jinak, ale lepší něco než nic. Koneckonců, postavit se nepřátelům se dá různými způsoby.

Rose pochází z rodiny pilotů, což ji už samo o sobě předurčuje k tomu, aby se pokusila jít v jejich stopách. Vzhledem k tomu, že létání miluje, není to až tak těžké. A když pak dostane možnost přesunout se na britské ostrovy, je nadšením bez sebe. Sice by se jí víc zamlouvalo být bojovou pilotkou na frontě, ale to je bohužel pozice, která ženám nepřísluší, proto se musí spokojit s místem v pomocných leteckých sborech a coby civilistka přesouvat letadla z místa na místo tak, jak si žádá armáda.

Jelikož má díky své rodině vlivné styky, podaří se jí jako jedné z mála žen dostat na kontinent. Podívá se do Paříže, což byl vždycky její sen, a navíc má možnost strávit nějaký čas s příbuznými. Zpáteční cesta do Anglie má být rutinní záležitostí, která se však velmi záhy změní v noční můru. Rose totiž spatří německou bezpilotní střelu V1 a rozhodne se ji vychýlit z její dráhy. Beze zbraní to sice je mimořádně riskantní, ale dívka má pro strach uděláno. Ve své misi uspěje, nešťastně se však zatoulá nad nepřátelské území, kde ji zmerčí letecká hlídka. Proti své vůli se dostává do německého zajetí v koncentračním táboře Ravensbrück, který je peklem na zemi pro ni i všechny ostatní vězenkyně. Přežití je tady často jenom otázkou silné vůle a někdy ani ta nestačí.

Román je rozdělen do tří částí, v nichž autorka popisuje válku a období následující těsně po ní očima někoho, kdo se sice na válečné mašinerii podílel, ale nebyl přímým účastníkem bojů a de facto se stal pouze obětí vnějších okolností. Autorka nejprve přibližuje Rosin život coby civilní pilotky, následně jako vězenkyně a nakonec jako svědkyně s mocí poslat přední nacistické pohlaváry na smrt nebo přinejmenším do vězení. Všechny tyto zkušenosti hlavní hrdinku silně poznamenaly. Z rozverné, bezhlavé a bezstarostné dívky překypující lehkomyslností se stává žena lekající se vlastního stínu, která se jen pomalu vrací do normálního života, protože nedokáže uvěřit, že něco jako normálnost jsou v poválečném světě ještě stále možné. Snaží se vyrovnat se vším, co se jí stalo, a najít znovu sama sebe mezi lidmi, kteří nemohou chápat, co ji potkalo a proč není schopná o tom mluvit.

Autorka svůj jazyk přizpůsobuje čtenářské skupině, pro niž je román určen především, některé hrůzy války jsou tak servírovány ve výrazně stravitelnější podobě. Autorka sice neutíká před zachycováním násilí, zároveň však není nijak explicitní a své hrdince dopřává spíše komfortnější zacházení. Celý příběh je koncipován jako Rosiiny vzpomínky, které sdílí se světem prostřednictvím svých deníkových záznamů, básní či článků do časopisu. Text je v ich-formě, z pohledu hlavní hrdinky, z čehož přirozeně vyplývá, že nepokrývá problematiku v celé šíři, ale pouze z její úzké perspektivy. Autorka píše čtivě, zároveň však tak nějak odměřeně, takže navzdory síle zachycovaného příběhu působí vyprávění odosobněně a čtenář si k postavám jen obtížně hledá vztah.

Rose pod palbou je určitě dobrým způsobem, jak mladším čtenářům přiblížit komplikovanou historii druhé světové války, která se netočí jenom okolo holocaustu. Autorka vychází ze skutečných událostí, nabaluje na ně však fiktivní příběh a dělá to velmi přirozeně a umně. Její vyprávění je čtivé, byť vyvolává trochu odosobněný dojem, kvůli čemuž se čtenáře na mnoha místech úplně nedotkne. Zachycuje však válku z perspektivy, která se v románech pro mládež, a ostatně ani v jiných, příliš často nevyskytuje, a už jen proto za pozornost stojí.