Michal Konečný - Třináct snů o svobodě

Že má Brno bohatou židovskou minulost, je všeobecně známý fakt. Však i slavná vila Tugendhat patřila zámožné židovské rodině. Osudy mnohých, kteří městu pomáhali vtisknout jeho současnou tvář, však byly v průběhu let zapomenuty a jejich jména nám mnoho neříkají. Právě to se pokouší Michal Konečný ve své knize Třináct snů o svobodě změnit a představuje v ní osudy třinácti výjimečných osobností, jejichž životní dráha se alespoň na čas s Brnem protnula.

Kniha je rozdělena do třinácti kapitol, které jako by mapují rok, každá totiž nese název konkrétního měsíce, v němž dané vyprávění obvykle začíná. V jejím rámci je potom zpracován portrét jedné vybrané židovské osobnosti z nejrůznějších oblastí - může jít o duchovní, lékaře, architekty nebo komiky. Autor se zaměřuje primárně na ty osobnosti, jejichž jména čtenářům pravděpodobně nic neřeknou, jejich mnohem slavnější současníci však bývají často, třeba jen tak mimochodem mezi řečí zmiňováni. Na poměrně úzkém rozsahu několika stran je vždycky zpracován kompletní životopis s přihlédnutím k tomu nejzajímavějšímu, s čím je daná osobnost spojována, a nechybí ani její provázání s Brnem.

Mezi vybranými lidmi jsou s jedinou výjimkou samí muži. Své místo si v knize vysloužila pouze Nora Lustigová bojující za lidská práva a napomáhající útěku Židů z republiky před nacismem a zvěrstvy druhé světové války. Vzhledem k tomu, že časový rozptyl knihy je od 18. po 20. století, to asi není úplně překvapivé, přesto je trochu škoda, že je genderově silně nevyvážená. Trochu pestřejší by mohla být i paleta zvolených příběhů, jelikož mezi osobnostmi je hodně duchovních či lékařů. Opět to není až tak překvapivé, jelikož se jedná o profese, s nimiž byli Židé spojováni odjakživa, v případě některých by však možná šlo jejich příběh "prodat" trochu lépe.

Autor píše mimořádně čtivě, takže přestože se nejedná o beletrii, čtenář se nechá jednotlivými příběhy snadno pohltit. Je proto trochu škoda krátkého rozsahu životopisů, jistě by snesly i větší stránkovou dotaci. Takhle jde de facto pouze o drobné ochutnávky jistě velmi zajímavých životů, které dovolí čtenáři nakouknout, ale ne se do nich naplno ponořit. Čím pak kniha zaujme především, je grafické zpracování. Každý příběh má svou vlastní barvu, v níž je vysázen text i nakresleny doprovodné ilustrace. Lehce sporné je použití červené barvy, která při čtení trochu řeže do očí, jinak se však jedná o zajímavý a funkční nápad. Bohatý je i doprovodný obrazový materiál, který často představuje nejen danou osobnost, ale také Brno na dobových malbách či fotografiích.

Třináct snů o svobodě je dobrým způsobem, jak představit široké čtenářské základně pozapomenuté osudy židovských obyvatel Brna. Autor se snažil sestavit pestrou mozaiku, a přestože s výběrem by se dalo v některých ohledech polemizovat, stále tvoří zajímavý vzorek. Text je velmi čtivý, navzdory omezenému rozsahu dovede čtenáře vtáhnout a mnohdy ho i ponouknout k tomu, aby si sám dohledával scházející informace. Kniha navíc zaujme i poutavým grafickým zpracováním a spoustou doprovodného obrazového materiálu. O židovském Brně vám toho řekne jen velmi málo, mnohé z vybraných osobností se v něm jenom krátce mihly, přesto jde o zajímavou exkurzi připomínající lidi, kteří by rozhodně neměli být zapomenuti, byť se tak ve velké většině už téměř stalo.

Tímto děkuji nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete pořídit tady.