Zuzana Dostálová - Proč všichni odcházejí

Zuzanka se chystá poprvé do školy a prázdniny tráví u babičky s dědou. Tenhle rok se pro ni má celkově nést ve znamení nejrůznějších poprvé. Nejen, že se z ní stává školačka, ale také poprvé skončí v nemocnici a zblízka se setká se smrtí, byť pro ni stále zůstává podivně abstraktním a neuchopitelným pojmem. Autorka na základě vlastních vzpomínek popisuje své rané dětství a události, které na ni měly silně formativní vliv.

Zuzana je nemladší ze tří sester, což samozřejmě znamená vystavení nejrůznější ústrkům. Dost často si z ní někdo dělá dobrý den, provokuje ji nebo posílá pryč, protože je přece ještě moc malá. Navzdory tomu si Zuzka vytváří svůj vlastní malý mikrosvět, v němž existuje jenom ona sama a taky trochu její psaní, které však před ostatními úzkostlivě tají, aby předešla nepříjemným otázkám. Autorka vychází z vlastních životních zkušeností z dětství v 80. letech, která znamenala postupný konec totalitního režimu u nás, který však ona sama jako dítě vlastně ani nevnímala.

Kniha není uceleným vyprávěním, ale spíše mozaikou dílčích vzpomínek, které se tematicky řetězí. Hlavní spojnicí zůstávají letní prázdniny, jež se pravidelně vracejí, pokaždé trochu jiné, ale zároveň je všechny něco spojuje. Příběh v sobě má nádech letní nostalgie, kterou si s dětstvím všichni tak nějak spojujeme. Autorce se daří perfektně budovat atmosféru pomíjivosti. Nic v jejím světě není napořád, všechno se dynamicky a nečekaně proměňuje a hlavní hrdinka se postupně učí smutnou pravdu o pomíjivosti lidského života. Téma smrti se celým příběhem vine jako červená nit a tvoří spojnici mezi jinak poněkud roztříštěnými útržky vzpomínek.

Text je napsán čtivě. Jak bylo řečeno výše, autorka hodně pracuje s atmosférou, její vyprávění má jistý nádech snovosti a vyvolává dojem útržků fotografií poskládaných za sebe. Autorka zároveň přizpůsobuje svůj jazyk věku vypravěčky, takže je vcelku přímočarý, nekomplikovaný a zcela v intencích toho, jak okolní dění vnímá šestileté dítě se svou omezenou žitou perspektivou. Rozhodně se však nedá říct, že by byl jazyk primitivní, spíš naopak. Všechny vyjadřovací prostředky jsou dobře promyšlené, mají v sobě jistou naivitu dětského vypravěče, ale přitom velmi silně promlouvají k dospělým čtenářům.

Proč všichni odcházejí je nostalgický příběh o přechodu z dětství do dospívání a okolnostech, které k tomu vedou. Autorka se rozhodla silně tematizovat smrt, ovšem pojímá ji jako přirozenou součást života, s níž se lze leda smířit. Na základě vlastních vzpomínek tvoří autobiografické vyprávění o pomíjivosti prodchnuté snovou atmosférou nostalgie. Text je čtivě, velmi promyšleně napsán i vystavěn, takže působí hřejivě, a to navzdory neveselosti zachycovaných okolností. Vyprávění v něčem smutné, v lecčems veselé a v mnohém ze života, čímž je nám všem nesmírně blízké.