Patrick Süskind - Parfém: Příběh vraha

Co všechno dokážeme vnímat jenom skrze náš nos? Čich je pro nás bezpochyby důležitý, když je však vyvinutý až příliš, je v tom něco málem ďábelského. Jean-Baptiste Grenouille dovede neomylně rozlišit tisíce různých vůní, což v něm probouzí vášeň po vytvoření dokonalého parfému. Ať to stojí, co to stojí. Píše se 18. století a ve Francii už zanedlouho vypukne revoluční šílenství, ovšem do té doby je ještě dost času a už brzy tady má vypuknout šílenství zcela jiného druhu.

Jean-Baptiste Grenouille se narodil jako nechtěné dítě přímo na rybím trhu. Jeho matka si v podstatě jenom na moment odskočila od kuchání ryb a vlastně ani nepředpokládala, že by její dítě mohlo přežít. Konec konců, ani jeden z potomků, které do té doby porodila, neměl dostatek životní energie a na světě si dlouho nepobyl. Nejmladší synek se však má čile k světu, což jeho matce paradoxně přinese zkázu. Chlapce se ujme klášter a svěří ho na výchovu ženštině, která si z péče o děti udělala byznys, přestože k nim nemá vlastně žádný vztah. Dokud klášter platí, bude se u ní mít Jean-Baptiste dobře. Jakmile zdroj příjmů vyschne, musí si hledat štěstí někde jinde.

Chlapec se dostává do učení ke koželuhovi a odtud vede jeho cesta do parfumérské dílny. Jean-Baptiste se totiž vyznačuje geniálním čichem. Dokáže od sebe odlišit tisíce různých vůní i zápachů, pozná, jestli hoří dubové nebo smrkové dřevo, z jakého druhu kamene je dlažba nebo kdo právě vešel do místnosti, aniž by použil cokoliv víc než svůj nos. On sám však paradoxně žádný zápach nevydává, což z něj v očích ostatních dělá ďábelské stvoření. Zároveň mu to však poskytuje prostor k netušeným experimentům. Jean-Baptiste se totiž nespokojí jen tak s něčím - vyžaduje dokonalost.

Román je zasazen do historických kulis a do určité míry zachycuje dobové reálie, zároveň však v sobě snoubí prvky thrilleru, společenské kritiky a satiry, takže je pevně žánrově nezařaditelný. Hlavní hrdina je ukázkovým psychopatem, částečně vlastně i sociopatem. Je emočně plochý, nic necítí (z hlediska emocí) a nijak ho to netrápí, nevytváří si vazby a nemá potřebu se družit. Ve své podstatě se mu lidské společenství hnusí a trpí jej jenom pro své vlastní temné cíle a plány. Chce-li, dovede být okouzlujícím, povětšinou je však lhostejný k sobě i svému okolí. Hnusí se mu tělesnost a její projevy a nejlépe je mu ve vlastním vysněném vnitřním světě, kam neproniká ani záchvěv reality.

Příběh se točí téměř výhradně okolo hlavního hrdiny, autor si však dělá nejrůznější odbočky a občas rozvede osudy nějaké zcela marginální postavy a její budoucí směřování, které s dějem přímo nesouvisí, jen aby ukázal, že to jde. Text je do určité míry literární hříčkou s formou, tak trochu možná i experimentem. Autor téměř nevyužívá dialogu, většina rozhovorů je zachycena v nepřímé řeči. Klasický rozhovor se objeví pouze v samotném úvodu a ještě jeden později ve formě dramatického dialogu, jinak však spolu postavy takřka nehovoří. Stejné je to s žánry, které autor porůznu střídá a prolíná, jako by si přál zjistit, kam až ho literatura pustí a co si v jejím rámci může dovolit. Díky tomu je román mnohovrstevnatý a nabízí prostor k vlastním úvahám ať už nad povahou textu nebo témat, která se v něm objevují.

Parfém: Příběh vraha je z hlediska formy lehkým experimentem, v němž autor útočí na čtenářovu pozornost a zkouší, co vlastně vydrží a na co přistoupí. Text je poměrně hutný a jeho čtení vyžaduje soustředění, má však v sobě překvapivě mnoho humoru a nadsázky, místy se přelévá téměř do absurdna a nepostrádá ani napětí. Žánrově je to ohromný pelmel, který si se čtenářem vyloženě hraje, nedá se mu však upřít čtivost ani dynamika. Rozhodně jde o text, který nesedne každému, pokud si k němu však najdete cestu, může vás velmi příjemně překvapit.