Martin Moravec - Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku

Mozek je velmi fascinující orgán. Všichni žasneme nad tím, co všechno dokáže a jak moc pracuje, aniž bychom si to třeba jenom uvědomovali. Ostatně, už jen to, že nyní čtete tyhle řády, které jsem já mohla napsat, je jeho zásluha. Co všechno mozek ve skutečnosti skrývá a jaká jeho tajemství nám navzdory mnohaletému pečlivému výzkumu stále zůstávají skrytá? Nejen na to odpovídá v rozhovoru s Martinem Moravcem přední český neurochirurg Vladimír Beneš.

Rozhovor je strukturovaný a rozdělený na několik tematických celků, které se navzájem prolínají. Stěžejní část se týká povolání neurochirurga, toho, co přesně tato práce obnáší a s čím se musí takový člověk potýkat. Vladimír Beneš mimo jiné hovoří o různých druzích nádorových onemocnění nebo průběhu operace jako takové, zároveň však čtenáře, v mém případě posluchače, zasvětí i do toho, jak vlastně funguje mozek, jaké části v něm jsou a co v našem těle nebo mysli ovládají. Přirozeně je zde i část týkající se samotného profesora Beneše, jeho kariéry a cesty, která k ní vedla, vedle toho částečně mluví o svém soukromí, a to především stran svých lehce neobvyklých koníčků. Součástí rozhovoru jsou také jeho příhody z cest, které podnikl kvůli své velké entomologické vášni.

V rámci rozhovoru se autor nebojí klást i otázky, které se svým způsobem nabízejí, byť se týkají lehce kontroverzních témat. Vladimír Beneš tak předestírá i své názory na ženy v neurochirurgii nebo různé alternativní druhy medicíny. Jeho postoj je v těchto ohledech poměrně konzervativní a zdá se, že i neměnný, jelikož podle všeho uznává pouze tradiční medicínu. Probíráno je i lékařství napříč zeměkoulí, jsou srovnávány různé standardy a možnosti, které medicína má a nabízí. Rozhovor je veden profesionálně, Moravec se na určité věci průběžně doptává, potřebuje-li upřesnění, a zároveň jednotlivá tvrzení nerozporuje, dokonce se, ve většině případů úspěšně, snaží nijak neprezentovat ani vlastní názor. Díky tomu zůstává rozhovor co možná objektivní.

V audio podobě má kniha charakter klasického dialogu, otázky a odpovědi na ně byly načteny dvěma různými interprety. Respektive, otázky klade sám autor, tedy Martin Moravec, party profesora Beneše načetl Jiří Langmajer. Ten je jako interpret vynikající, odpovědi jsou v jeho pojetí velmi živé a díky práci s hlasem i intonací se příjemně poslouchají. Totéž se bohužel nedá říct o Moravcovi, který nemá hereckou průpravu a jeho pasáže proto postrádají tu správnou dynamiku stejně jako práci s hlasem nebo intonaci. Je to škoda, protože rozdíl mezi oběma interprety je velmi slyšitelný. V úvodu promlouvá sám profesor Beneš osobně, takže posluchač má příležitost zjistit, jak zní jeho vlastní hlas (který se od toho Jiřího Langmajera dost odlišuje), zároveň je však dobře, že pro něj byl zvolen profesionální herec, protože ač namluvil jen krátký odstavec textu, je poznat, že mu schází profesionální školení hlasového projevu. Audiokniha by si zasloužila možná trochu výraznější členění na jednotlivé kapitoly, jelikož to poněkud splývá se zbytkem, zároveň jí chybí jasný závěr. Najednou je prostě řečena tečka za poslední větou, ale dokud nenastane finální ticho, posluchač si vlastně není jistý, jestli kniha skončila nebo ne.

Rozhovor s Vladimírem Benešem Mé cesty do hlubin mozku je v mnoha ohledech zajímavý, jelikož čtenářům, případně posluchačům, odhaluje zákoutí neurochirurgie a zároveň představuje mozek ve vší jeho složitosti. Kladené otázky jsou podnětné a rozhovor je dobře strukturovaný, takže v jeho rámci je obsažena skutečně široká škála témat a problematika v co největší úplnosti. Vladimír Beneš sám je osobnost rozhodně nesmírně zajímavá, musím však přiznat, že s některými jeho názory se dokážu ztotožnit jen velmi těžko, s jinými vyloženě nesouhlasím. Přes jeho nesporné kvality v profesní oblasti si tak nejsem jistá, že jde o člověka, se kterým bych chtěla zajít na kávu. To však nic nemění na tom, že se jedná o dobře zpracovaný rozhovor z oblasti, která většině z nás mnoho neříká, ale kterou není na škodu poznat.