Uběhla už nějaká doba od chvíle, kdy se osudy Árie a Perryho rozešly, nyní však nastává čas opět je spojit. Svět se totiž začíná hroutit. Éter je čím dál silnější a všichni proto hledají bezpečné útočiště, které jim může poskytnout Poklidná modř. Árie je dá se říci vyhoštěna ze svého světa, aby po tomto ideálním světě s blankytnou oblohou bez éteru pátrala. A protože všichni "její" lidé ji mají za mrtvou, nemohl být pro podobný úkol zvolen nikdo lepší.
Perry porazil v souboji svého bratra a stal se Krvepánem. To znamená, že nese zodpovědnost za celý svůj kmen a jeho blaho. Které se však udržuje čím dál hůř vzhledem k tomu, že éter nabývá na síle a zásoby se úží. Perry chce pro svůj lid jen to nejlepší, což se však vždycky nemusí nutně shodovat s tím, co je nejlepší pro něj. Protože Árie je zpátky v jeho světě a on netouží po ničem víc, než sevřít ji v náručí. Zdá se však, že mu to nebude dopřáno. K setkání těch dvou sice dojde, věci jsou však komplikovanější, než se na první pohled zdají.
Árie dobře ví, že představuje pro Perryho riziko. Její původ jakoby jí zamykal dveře mezi skutečné Outsidery. Je sice obdařena schopností sluchu, jednoduše je Slyšící, to z ní však nedělá osobu o nic akceptovatelnější. A proto Perryho přesvědčí, že pro dobro všech by měli předstírat vzájemnou lhostejnost. I bez toho znamená dívčin příchod do kmene problémy navíc. A může jí dokonce i jít o život...
Árie za dobu, co strávila mimo Lusk, hodně vyspěla a téměř se proměnila v Outsidera. Získala na síle, přitažlivosti, samostatnosti... Dokáže se o sebe postarat v divočině nepřátelským živlům navzdory. Ví, jaké je to ocitnout se na hranici mezi životem a smrtí a díky tomu, že poznala život Outsiderů, dokáže si své lidskosti o to víc vážit. A především konečně vidí, že svět uvnitř Lusků není opravdový. Je to realita, která je přesně taková, jakou ji chcete mít. Žádná bolest, žádné riziko, žádné nebezpečí. Dokonale sterilní svět, který vás postupně zničí.
Přestože Árie se nechce ke svému bývalému životu vrátit, ani venku není zcela dobrovolně. Pokud totiž chce zachránit Talona, synovce svého milovaného Perryho, musí objevit území zvané Poklidná modř. Což není vůbec snadné a žádá si to nemalé oběti. Je však jen málo věcí, které by Árie nebyla pro Perryho ochotná udělat. Navíc, pokud objeví ono bezpečné území, může to znamenat změnu a novou šanci pro všechny.
Perry se dostal do pozice, po které vlastně vůbec netoužil. Je Krvepánem, on si však tenhle osud nevybral. Neměl totiž na výběr. Hájí jisté pravdy a ideály a stát se vůdcem kmene pro něj byla jediná šance. Získat si přízeň a loajalitu všech však není nic snadného. Nikdy totiž nemůže vědět, kdo mu vrazí nůž do zad - přítel nebo nepřítel, před nikým není v bezpečí. Zvlášť když některá jeho rozhodnutí jsou poněkud kontroverzní. Kmen se totiž neohlíží na dlouhodobé dopady a šťastné časy v budoucnu. Zajímá ho jen to, co přinese užitek hned teď. A vnitřní rozpolcenost je v časech válek a éterových bouří to nejnebezpečnější, co může přijít.
Příběh je výborně vymyšlený, stejně tak prostředí. Zatímco v prvním díle se čtenář seznamoval především se světem za stěnami Lusku a pozoroval pozvolný vývoj vztahu hlavních hrdinů, ve druhém je všechno o něco surovější, nebezpečnější a děsivější. Nic mimo svět "tam venku", svět Outsiderů neexistuje. Hrdinové se dennodenně potýkají s tvrdou realitou všedního života a snaží se bojovat o své právo na život a právo na teplou náruč spřízněné osoby. Jenže protože nežijeme v pohádce, ne každý se dočká vytouženého šťastného konce...
Oceňuju, že autorka má propracovanou psychologii svých postav. Jejich pohnutky nejsou nahodilé, ale mají hlubší vnitřní motivaci, která řídí jejich jednání. Rozhodují se racionálně, nebo se o to aspoň snaží, a pokoušejí se za všech okolností zachovat správně, i když to mnohdy může bolet. Jsou však schopni přinášet oběti a trpět pro to, v co věří.
Kniha by si nepochybně zasloužila víc procent a já bych jí je ráda dala. Kdyby si s ní dal editor dost práce. Jsem schopná přimhouřit oči nad překladem (přestože na slovo avšak jsem po pár stránkách začala být alergická), co však nepřekousnu, je fušerská práce na závěrečných korekturách. Kdyby totiž vydavateli šlo o skutečně kvalitní práci, nemůže něco podobného vypustit do světa. Tolik překlepů jsem neviděla už dlouho, nemluvě o opakování slov, k nimž existují i další velmi frekventovaná synonyma. Tak nějak jsem měla pocit, že knihu přidělili k editaci někomu, koho vlastně vůbec nezajímala, proto ji jen zběžně projel a pořádnými úpravami se neobtěžoval.
A ještě jedno velké minus na závěr. V originále má druhý díl série Nebe necelých čtyři sta stránek. Český vydavatel se však rozhodl, že tato délka je příliš a je proto zapotřebí knihu rozdělit do dvou. Přičemž druhá část druhého dílu dosud nevyšla. Nemůžu si pomoct, ale připadá mi to jako laciný marketingový trik, jak z lidí vymámit co nejvíc peněz. Knižní klub totiž vydává i knihy čítající přes pět set stran. Nějakých 380 by v tom případě neměl být problém. A co mi připadá ještě horší, je skutečnost, že na tento fakt není čtenář ani upozorněn. Prostě si koupí knihu a teprve po dočtení zjistí, že jí půlka chybí.
Mám-li hodnotit příběh, postavy a prostředí, dávám téměř plný počet. Autorce fandím, její styl mi sedí. Čím jsem však nanejvýš zklamaná, je přístup nakladatelství, ať už k samotnému vydání nebo ke korekturám. Právě to knize hodně procent sráží. A myslím si, že je to škoda. Protože tenhle příběh si rozhodně zaslouží víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat