Brnoir

Hudba: David Le Cam, Lukáš Smrkovský
Text: Lukáš Smrkovský

Premiéra: 22. 2. 2025
Uvádění: Divadlo L. S. Nemožného

Režie: Lukáš Smrkovský

Obsazení
Filip Merlot - David Le Cam
Jeho vnitřní hlas - Tomáš Henry Abraham
Zákaznice - Martina Náhlíková
Komisařka Švestková - Anna Janoušková
Cecílie Klinková - Kateřina Ritterová
Profesor Dusík - Jan Čermák
Eva Lišková - Laura Marie Smrkovská
Baron Voňavka - Filip Janoušek
Sylvie - Tereza Zajícová
Barmanka Patty - Anna Marie Šťastná
Barmanka Lily - Hana Stýblová
A. Savo - Michael Drahý
Zuzana Potůčková - Veronika Bostlová

Délka představení: 2 h 10

Brno je město, z něhož si Pražáci rádi dělají legraci. Snad i to stálo u zrodu muzikálu Brnoir, který v sobě snoubí noirovou detektivku s parodickou satirou a groteskou. Tvůrci se nedrží jednotného žánru, zároveň jich však velmi umně proplétají několik, aniž by divák získal pocit překombinovanosti. Své mouchy inscenace má, ty se však týkají spíše celkového temporytmu a lehké dějové nevyváženosti.

Mladý detektiv Filip Merlot se nechává pravidelně najímat jako soukromé očko, má však jednu zásadu. Do Brna nikdy nejezdí, jelikož právě tam se událo jeho největší profesní trauma. Když se však v jeho kanceláři objeví zoufalá mladá žena prosící o nalezení milované sestry, nakonec neodolá a vydává se do hlubin brněnského podsvětí, aby přišel celé záhadě na kloub. Následuje řada více či méně komických situací s překvapivým vyvrcholením v podobě rozuzlení celého případu. Děj je překvapivě koherentní a drží pohromadě, neobjevují se v něm (tedy téměř) hluchá místa ani nadbytečné postavy a spěje k jasnému závěru s přidanou hodnotou jistého poselství. Příběh je ve své podstatě banální, jako celek však funguje.

Hudba Davida Le Cama a Lukáše Smrkovského je příjemně melodická a svým laděním odpovídá stylizaci noirové detektivky, postrádá však nosnější hit. Jednotlivé melodie splývají a nedá se tu mluvit o nějaké zapamatovatelnosti. Trochu nešťastné je potom rozvržení písní, jelikož v první polovině jsou takřka výhradně sborové, kdežto v té druhé jde zase téměř výhradně o duety nebo sóla. Možná i to je příčinou faktu, že po pauze muzikál lehce ztrácí švih, a zatímco jeho první polovina letěla vpřed raketovou rychlostí, v té druhé se spíše dere vpřed tempem unaveného maratonského závodníka.

Co si však rozhodně zaslouží ocenění, jsou texty. Nejen, že jsou velmi zpěvné, ale navíc srší vtipem a vyhýbají se prvoplánovým rýmovým strukturám. Tvůrci si v nich střílejí třeba z policie nebo snobské smetánky a dovedou zaujmout mnoha neotřelými slovními obraty. I mnozí profesionální textaři by se od nich mohli učit. Co se týče textu mluvených pasáží, ten je možná v některých částech lehce zdlouhavý a možná až zbytečně polopatický, takže by snesl proškrtání, rozhodně však neunudí k smrti. Co je každopádně dobrý nápad, je využití vnitřního hlasu hlavního hrdiny na pozici vypravěče, který komentuje dění přesně v tom duchu, jak to v noirových detektivkách bývá.

S ohledem na amatérský charakter produkce jsou dekorace i kostýmy jednoduché a trochu v duchu "co dům dal", nedá se mluvit ani o stylové jednotnosti, ve výsledku to však ničemu nevadí. Konkrétní prostředí a jeho atmosféru se vystihnout daří a o víc nejde. Dobrá je i práce se světlem, byť k nějakým výraznějším světelným přechodům nedochází, a solidní je i ozvučení, přestože sborové pasáže jsou zpívané bez portů a mikrofon se využívá pouze pro sólové výstupy.

Herecké výkony jsou vesměs velmi dobré. Plusem je, že se režie drží žánrové zkratky a nesnaží se o hluboké psychologizování, takže jednotlivé charaktery zůstávají spíše konkrétními typy, od čehož se odvíjí i zvolený způsob herectví. Vynikající volbou bylo obsazení Tomáše Henryho Abrahama do role Vnitřního hlasu detektiva Filipa Merlota, který svou podmanivou barvou hlasu dodává celé inscenaci ten správný noirový nádech. Sympaticky komická je potom Cecílie Klinková Kateřiny Ritterové, která vyvolává dojem potrhlé, svým oborem dokonale pohlcené psycholožky žijící ve vlastním světě, do nějž venkovní realita proniká jen velmi nerada.

Brnoir je zábavná podívaná s překvapivým přesahem, která navzdory amatérské produkci nabízí vysokou míru profesionality. Hudba neohromí, ale dobře se poslouchá, texty jsou vtipné, chytré a chytlavé, herecké výkony baví a celkové pojetí stejně tak. Ano, má to své mouchy, přičemž k největším asi patří nevyvážený temporytmus, na druhou stranu je dost možné, že až si inscenace lépe sedne a trochu se ohraje, celkové tempo se zrychlí. Už teď se ale jedná o počin, který si určitě dokážete užít.