Jorge Fernández Díaz - Marcialovo tajemství

S některými lidmi můžeme prožít celý život a stejně je nikdy dokonale nepoznáme. Každý z nás si v sobě totiž nese vlastní tajemství, které často neodhaluje ani před těmi nejbližšími. Marcial a Jorge, otec a syn, kteří se navzájem odcizili a vlastně nikdy nedostali příležitost své vztahy stoprocentně narovnat, natožpak plně pochopit, kým vlastně byli. Už je na to sice trochu pozdě, přesto se Jorge pouští do pátrání, které mu má objasnit, co si jeho otec nechával pro sebe.

Jorge vyrůstá v Argentině, ovšem v rodině španělských přistěhovalců. Jeho život není ničím výjimečný ani zajímavý a dokonale zapadá do vzorce o průměrném dospívání průměrného chlapce. I když... v něčem se přece jenom liší. Velkou a zásadní součástí jeho života jsou totiž filmy. Spolu s otcem sleduje klenoty starého Hollywoodu, o jejichž vhodnosti pro dítě by se dalo polemizovat, které ho však učí o životě víc než škola. I díky nim si začíná v hlavě skládat fantaskní příběhy, do role jejichž hlavních hrdinů se sám pasuje, a nenápadně mu uniká realita. O tom, jaký je skutečný příběh jeho otce nebo všeobecně jeho rodičů, totiž nemá a dlouhá léta ani nebude mít tušení.

Autor se rozhodl román napsat jako poctu svému otci a v autofikčním vyprávění přibližuje jeho život. Není pochyb o tom, že Marcial je hlavním hrdinou, není to však pouze o něm. Mnohem spíš je v příběhu zachycena rodinná dynamika včetně širších vztahů s přáteli a lidmi, kteří formují Jorgeho prostředí, a autor toho zároveň hodně prozrazuje i na sebe. Snaží se ukázat, v čem všem pro něj byla otcovská figura v životě zásadní a jak ho ovlivnila, protože řada jeho rozhodnutí byla, třeba i podprahově a nepřímo, řízena právě jím.

Příběh je vyprávěn částečně chronologicky, částečně v tematických celcích. Autor hodně skáče v čase i prostoru, občas se příběh odvíjí čistě na základě volných asociací přelévajících se jedna v druhou a trochu připomíná proud vědomí. Vyprávění představuje nové postavy, které s příběhem Marciala zdánlivě vůbec nesouvisí, mnoho střípků se však v některý moment propojí a vytvoří tak komplexnější celek. Příběh nicméně zůstává roztříštěný a vlastně je trochu problematické nazývat ho románem, jelikož je spíše žánrovou směsicí a v mnoha ohledech má silně reportážní charakter, který ukazuje nejen vztahy mezi Marcialem a jeho synem, ale také poměry v Argentině, potažmo světové dění.

Autor píše poměrně hutně, popisuje řadu drobných detailů a snaží se především zachytit atmosféru. Text není příliš bohatý na dialogy, protože postavy spolu často nevedou žádnou konverzaci, případně se baví jenom v omezené míře. Autor se navíc ani nesnaží pronikat hlouběji do jejich vědomí a otevřeně přiznává, že to, co zachycuje, jsou jeho vlastní dojmy. Dovede však být nesmírně obrazivý a má talent pro zachycení atmosféry.

Marcialovo tajemství je překvapivě komplexní příběh o životě otce a syna, jejich komplikovaném, pochroumaném vztahu a tajemstvích, která nechtějí spatřit světlo světa. Autor svůj román pojímá spíše jako rozsáhlou reportáž o životě svém i svého otce, představuje jej v mnoha drobných střípcích a skládá finální mozaiku. Do toho se mu daří vystihnout dobovou atmosféru v Argentině a odvyprávět zásadní momenty velkých dějin odehrávajících se na pozadí malých lidských příběhů. Dělá to s lehkostí a umem a svým stylem evokuje tvorbu modernistů s jejich volnými proudy vědomí a asociacemi. Jedná se o příběh, do nějž je nutné proniknout a nechat se jím unášet, který však má potenciál hluboce ke čtenáři promlouvat, a to navzdory faktu, že je vlastně úplně banální.

Tímto děkuju nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete koupit tady.