Příběh z trochu jiného soudku, než je Percy Jackson. Rick Riordan musí být neskutečným fanouškem mytologie. Jak jinak si vysvětlit, že nás tentokrát uvádí do tajemného světa starých Egypťanů, jejich magických rituálů a mezi někdy trochu šílené bohy. Pokud jste si o těch řeckých říkali, že je s nimi něco v nepořádku, u egyptských o tom ani nebudete muset pochybovat.
Celé to začne v Britském muzeu, kde otec Cartera a Sadie Kaneových jen tak pro potěšení vyhodí do vzduchu Rosettskou desku. Jeden z nejcennějších artefaktů starověkého Egypta objevený na konci 18. století vědeckou výpravou doprovázející Napoleona do Egypta (je to přesně ta výprava, díky níž přišla Sfinga o nos). Ve skutečnosti má zničení svůj důvod a jasně vytyčený cíl, a protože jsme ve světě magie, kde je možné cokoliv, deska vlastně přežije bez újmy. Ale to by bylo na dlouhé povídání.
Po tomto incidentu se Sadie a Carter zničehonic ocitají v pro ně dosud neznámém světě. Světě, který je založen na magických principech a absolutně narušuje jejich puberťácký život. Najednou jsou na útěku a jejich cesta je všechno, jen ne normální. Pro Cartera to až taková rána není, je zvyklý cestovat s otcem z místa na místo, Sadie zvyklá na usedlý londýnský život se však musí hodně přizpůsobovat.
A o co hrdinům vlastně jde? Samozřejmě, nemůže se jednat o nic menšího, než záchrana světa. Všichni zloduši totiž z jakéhosi těžko vysvětlitelného důvodu touží převzít vládu nad lidstvem, a pokud ho při tom čirou náhodou zničí, vlastně se až tak moc neděje. Aby toho ale nebylo málo, naši hrdinové jsou ohrožováni i z jiné strany - mágy.
Podobně jako řečtí bohové, o nichž v knize mimochodem také padne zmínka, mají své děti ukryté v Táboře polokrevných, mají i egyptští bozi své následovníky. Ti se uchylují do Domů života, vlastně jakýchsi vzdělávacích zařízení, kde se učí využívat magii. V minulosti tato místa sloužila k uctívání božstva, v současnosti naopak s bohy bojují a stojí proti nim. Mágové se školí k tomu, aby byli schopni bojovat s nebezpečím jakéhokoliv druhu. Především s bohy a bůžky. A ne, bůžek není zdrobnělina pro boha, ve skutečnosti se jedná o mága, kterého si bůh vybral jako svého hostitele a ovládá ho, nebo se o to přinejmenším snaží.
Při zničení Rosettské desky je osvobozeno pět bohů, pětice těch nejmocnějších, kteří kdysi ovládli Egypt - je to Hor, Usir, Eset, Sutech a Nebhet. A každý z nich si okamžitě najde tělo, které by ho mohlo na přechodnou dobu hostit. Hor a Eset se uvelebí v Carterovi a Sadie, což je vlastně prapůvod všech problémů. A kdo je oním zrádcem chtějícím ovládnout svět? Kdo jiný než ďábelský, zlomyslný Sutech, kterého je nutné zastavit. A pak že nemůžou být problémy.
Hlavními hrdiny příběhu jsou již zmínění Carter a Sadie Kaneovi. Sourozenci, kteří snad už nemůžou být rozdílnější, ale přesto se snaží najít si k sobě cestu, pochopit se a v rámci možností spolupracovat. Krom nich zasahují do příběhu další mágové, jako třeba strýček Amos nebo Zia, a velká spousta bohů, démonů a dalších stvoření, které byste při procházce parkem určitě nechtěli potkat.
Mimoto, se setkáte i s hromadou domácích zvířat, která byste si nejspíš domů nepořídili (řekněte, kdo chce chovat krokodýla). O pečlivě hlídajících mazlíčcích, se kterými byste se určitě pomazlit nechtěli ani nemluvě. Ovšem, kdo tvrdí, že bohové nebo mágové jsou normální, že...
Stejně jako všechny předchozí Riordanovy knihy, i Rudá pyramida je psána nesmírně čtivě. Autor opět využívá ich-formu, ale střídá dva úhly pohledu. Dvě kapitoly vždy vypráví Carter a následně dvě Sadie. Každý vždy mluví ze svého pohledu a některé situace se tak opakují, aby mohly být čtenáři vylíčeny skutečně pečlivě. Jména bohů, stejně jako všechny ostatní starověké pojmy, jsou odvozený z egyptských originálů. Riordan tedy používá jméno Eset namísto řecké podoby Isis nebo Anup namísto Anubis. Pro neznalého egyptské mytologie to tak může občas být trochu matoucí, řecká jména jsou mezi běžnou populací přeci jen běžnější.
Podle vlastních slov autora se jedná o přepis elektronické nahrávky, kterou Carter a Sadie vytvořili. Této verzi samozřejmě můžeme a taky nemusíme věřit. Staroegyptských relikvií a symbolů je ale všude dost, takže proč by na celém příběhu nemohlo být aspoň zrnko pravdy. Přeci jenom, co kdyby...
Celkově hodnotím knihu velmi kladně. Nové prostředí a nová kultura, starší než ta řecká, jsou jako kulisy nového příběhu naprosto ideální. Vymyslet zcela novou a neokoukanou šablonu příběhu se dnes už asi nedá, vždycky ale můžete vytvořit nové a pro čtenáře zajímavé prostředí. Pro mě osobně jím Egypt rozhodně je a s chutí se do něj vrátím v dalším díle plánované trilogie. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat