Mám pocit, že každý milovník Austenové aspoň jednou za život zatouží objevit takový poklad, jako je dosud nezveřejněný rukopis. Co si budeme nalhávat, všechny nás mrzí, že pero této britské autorky toho nestihlo víc. Ale co když se k podobnému pokladu dostane člověk, který o Austenové ve skutečnosti vůbec nic neví a jediné, co kdy četl, je její Pýcha a předsudek? Protože přesně taková je situace hlavní hrdinky.
Claire Prescottové je něco málo přes třicet, prakticky celý dospělý život se stará o svou mladší sestru a svůj vlastní život prožívá spíš jen tak mimochodem. Když tak její sestra Missy nemůže kvůli těhotenství odjet na seminář o Jane Austenové, Claire nezbývá, než to vzít za ni. Ve chvíli, kdy nastupuje do letadla mířícího k ostrovům Velké Británie, však ještě netuší, jak jí tenhle malý evropský výlet zkomplikuje život.
Na rozdíl od většiny žen Claire nepodléhá kouzlu okouzlujícího pana Darcyho a nehledá v něm předobraz svého ideálního partnera. Považuje ho prostě za nafoukaného snoba. A přestože Lizzie přeje její pohádkový konec, sama by podobného muže nechtěla. Jenže pak jí do života vstoupí James - šarmantní, pohledný, ženám se z něj podlamují kolena a Claire, která má za oceánem fungující vztah, začne jeho kouzlu podléhat. Že by nakonec pan Darcy skutečně existoval?
A těch spojitostí s Pýchou a předsudkem bude víc. Na jedné z procházek Oxfordem totiž Claire narazí na starou paní snažící se prodat ručně kreslené pohlednice. Soucit a pochopení s jejím osudem otevřou Claire dveře do jejího domu a ke stránkám vzácného rukopisu. Najednou se před ní začne rozvíjet raná podoba Pýchy a předsudku, První dojmy. A nutno podotknout, že je to úplně jiný příběh...
Claire je celkem typická ženská hrdinka. Na první pohled se jí zdá, že má všechno. Náplní jejího života je péče o druhé, pro sebe vlastně nic moc nechce. Cesta do Anglie je tak její první životní zkušeností, kterou absolvuje úplně sama. Její sestra Missy tím možná sleduje nějaký skrytý záměr, když ji posílá místo sebe. Pomůže však Claire nová zkušenost, aby našla sama sebe?
Patřím k velkým obdivovatelkám díla Jane Austenové, proto často sahám i po knížkách, které jí byly inspirovány. Mnohdy se to rovná dobrovolnému masochismu, ne však v tomto případě. Beth Pattilová má vynikající vypravěčský talent, její příběh krásně plyne, nezadrhává se a spěje přesně tam, kam má. Autorce musím nechat k dobru, že se Austenovou skutečně pouze inspiruje, nekopíruje ji ani nesnaží napodobit, jako řada jiných.
Jako nesmírně originální prvek hodnotím rukopis románu První dojmy, který autorka používá k dokreslení austenovské atmosféry. Tento rukopis je dnes pochopitelně ztracený a nikdo neví, jak vlastně vypadal, takže autorka s jeho podobou může nakládat zcela volně. Což taky dělá. Její náčrty, ač je to neuvěřitelné, navíc skutečně působí jako něco, co Austenová mohla kdysi napsat.
Jak mi pan Darcy zlomil srdce je kniha spíš odpočinková. Ukazuje tak trochu jiný pohled na Austenovou. Ač autorka románu je její vřelá obdivovatelka, svou hrdinku vykresluje jako někoho dosud nezasaženého krásou prózy z pera této přední britské literátky. A pohled někoho, kdo nemá o Austenové přehled, a popravdě o ní neví vůbec nic, je víc než zajímavý. Protože není nic krásnějšího než objevovat kouzlo románů Jane Austenové poprvé, a pak znovu a znovu, pořád dokola...
Žádné komentáře:
Okomentovat