Jane je naprosto posedlá romantickým světem Jane Austenové, především pak dokonalým panem Darcym. Právě on je důvodem, proč se všechny její dosavadní vztahy rozpadly. Přesto nedá na DVD s šestidílným BBC seriálem dopustit a po večerech se kochá pohledem na Colina Firtha. Tahle nezdravá posedlost jí dost komplikuje život, ovšem jak se z ní dostat?
Jane má přestárlou tetu Carolyn disponující nehorázným jměním, po níž by každý rád dědil. A i na Jane se usměje štěstí. Není to však hotovost, co jí stará paní odkáže. Je to pobyt na anglickém venkově, přesněji řečeno na Pembrookském panství, které si hraje na dobu Jane Austenové. Tetička Carolyn nepochybně pojala jistý záměr - vyléčit svou praneteř z darcyovské obsese. A co by mohlo pomoci víc, než osobní zkušenost z pobytu na místě, které jako by vypadlo z románu z doby regentství?
Jane je sice poněkud skeptická, ale přesto se do Evropy vydá. Vždyť uškodit jí to nemůže. Po příjezdu na panství tedy dostává novou identitu a je vržena do pomalého životného tempa počátku 19. století. Zpočátku je jí poněkud zatěžko přistoupit na tuhle hru. Uvědomí si však, že přesně tohle je její šance, jak se vyrovnat s panem Darcym pro teď a navždy. A možná se nakonec ukáže, že Pembrookské panství jí pomohla najít cestu sama k sobě.
Iluze, kterou se snaží aktéři navodit, je téměř dokonalá. K uzoufání nudný život nevyžadující přílišnou aktivitu je pro hlavní hrdinku jako pěst mezi oči. Je zvyklá na ruch a shon New Yorku, najednou se ocitá na venkově bez veškerých vymožeností moderní techniky, může pouze číst nebo vyšívat, případně chodit do parku, její dny probíhají ve společnosti dalších dam hrajících si na něco, co nejsou, a gentlemanů snažících se na tyto paničky zapůsobit. Pembrookské panství je vlastně velmi nákladná dovolená, na níž zhýčkané manželky zazobaných manželů své muže podvádějí. Za jejich peníze.
Jane je ve skutečnosti naivní snílek. Sní o hlubokých citových vazbách, pevném zázemí a hlavně o svém panu Darcym. Ale upřímně, kolik takových mužských chodí po světě? Nemluvě o tom, že nejspíš ne každá bychom skutečného arogantního a sebestředného Darcyho chtěla. Sny o princi na bílém koni však asi nejsou cizí žádné z nás. A Jane by tak ráda zaslechla cinkot svatebních zvonů a spočinula v objetí pevných paží svého vyvoleného.
Austenland je napsán čtivě a upřímně, je to i originální nápad. Představa, jak si lidé uspěchaného 21. století hrají na dámy a gentlemany je skutečně zábavná. Historická věrnost je prvořadá a mám pocit, že podobnou terapii by si měl vyzkoušet každý z nás. Sama si občas říkám, jak idylické by bylo žít v době před dvěma sty lety. Možná, že kdybych se v ní ocitla, přišlo by kruté vystřízlivění. Všechno totiž rozhodně nebylo tak růžové, jak se nám při četbě dobových románů jeví. Především všechno svazovaly přísné společenské konvence a desítky pravidel, jejichž porušení se nepromíjelo. Na druhou stranu... to ne až tak vzdálené 19. století má punc romantiky. Tak proč bychom si ho nemohli zažít aspoň na zkoušku na tři týdny?
Představa podobného zařízení jako je Pembrokské panství, se mi víc než zamlouvá. Obávám se však, že i kdyby bylo skutečné, mé finanční možnosti by mi rozhodně nedovolili se na něj zajet podívat. Škoda. Na druhou stranu, aspoň nikdy nemusím ztratit iluze o Jane Austenové a jejím skutečném životě...
Austenland je knížka vyloženě oddechová. Nečekejte žádnou hlubokou zápletku nebo přílišné vzrušení. Kniha se nese přesně v duchu doby - pozvolna, klidně, v souladu s dobovými pravidly. Přesto je to příjemné čtení na deštivý víkend, které vykouzlí úsměv na rtech. A stejně jako u románů Jane Austenové si nejspíš budete říkat, kdy hrdinům vlastně dojde, že patří k sobě. Protože když je to Austenland, musí mít i svůj šťastný konec. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat