Přestože 21. prosince měl skončit svět, je už půlka března a my jsme pořád tady. Zřejmě to tedy s tím zánikem nebude až tak horké. Své si o tom myslí i Christy Raedeke, která se ve své sérii inspiruje právě dávnými proroctvími Mayů a jejich zvláštním kalendářem. V prvním díle jsme se seznámili s Caity - dívkou, která má za úkol změnit svět. Trochu velký úkol pro jednu puberťačku. Má vůbec šanci na úspěch?
Caity se vrátí ze svého dobrodružství na Velikonočních ostrovech a to jediné, po čem touží, je trocha klidu. Bohužel si ho však nemůže dovolit. Musí totiž najít strýčka Li, který ji zradil a utekl i s nesmírně vzácnými tisky nedozírné hodnoty. Ty knihy jsou tak důležité, že zachránit svět bez nich prostě nejde. Navíc je před Caity ještě jeden úkol. Z hromady doručených brožur a propagačních materiálů si má vybrat internátní školu, kterou chce navštěvovat. Což nebude právě lehký úkol, vzhledem k jejímu poslání.
Mezi všemi nabídkami však Caity přeci jen jedna zaujme - La Escuela Bohemia. Leží v Buenos Aires a stojí nehorázné peníze, ale nabízí svým studentům unikátní možnost studovat to, co je baví, a přitom cestovat po celém světě. Vtipné mi přišlo, že název téhle školy se dá přeložit dvojím způsobem - buď jako "česká škola" nebo "bohémská škola". Je celkem logické, že vzhledem k nabízeným učebním osnovám je výstižnější druhý překlad, přesto mě tenhle paradox pobavil.
Caitiny rodiče nakonec nic nenamítají. A dívce se povede přesvědčit i svou nejlepší kamarádku Justine, aby se na místo vydala s ní. Mohou tak odstartovat své cestování okolo světa a odhalování mayských proroctví. Celá náplň studia je vlastně až absurdně jednoduchá - odcestujete na nějaké místo spojené s předmětem vašeho studia, napíšete referát, odevzdáte ho a voila, prošli jste. A hádejte, co si Caity s Justine vyberou jako hlavní náplň svých osnov? Ano, jsou to staré symboly a pradávné mýty. První výlet je naplánován do Dunhuangských jeskyní a tím to všechno teprve začíná...
Komu věřit a komu ne? Přesně to je otázka provázející Caity na každém kroku. Naše hlavní hrdinka už totiž poznala stranu zla a její komplikovanou síť. Jediní lidé, kterým se nebojí svěřit i s nejtajnějšími myšlenkami jsou tak její kamarádka Justine a přítel Alex. Ve své podstatě je však na všechno sama. Ani sebelepší pomoc ji totiž nezbaví úkolu, který před ní stojí.
Většina děje se točí okolo hrdinů, které už dobře známe z prvního dílu. Ale nebylo by to normální, kdyby se k nim nepřidali další, stojící (obrazně řečeno) na obou stranách barikády. Jsou tu příslušníci Rady, mayského sdružení bojujícího za záchranu světa, a stejně tak jsou tady příslušníci Fraternitas, ďábelské organizace toužící ovládat lidstvo. No, a pak jsou tu i tací, kteří nepatří nikam. Prostě se jenom ocitli v danou dobu na daném místě a není tak úplně jasné, jaké je jejich místo v celém příběhu.
Jako obvykle se ukáže, že naše vlastní odhady jsou při určování stran k ničemu. Prostě kladní i záporní hrdinové jsou tak přelétaví nebo tak maskovaní, že nemá smysl snažit se uhodnout, kdo kam patří. V tom lepším případě je to totiž dvojitý agent. Ale co, aspoň se můžeme utěšovat tím, že napálit se nechají všichni - včetně hlavní hrdinky.
Ach ano, ten zpropadený přítomný čas v první osobě jednotného čísla. Zdá se však, že v druhém díle už se s ním autorka naučila pracovat. Přinejmenším natolik, aby byl pro čtenáře zvyklého na jiný styl psaní vstřebatelný. Nebo jsem si možná jen zvykla. Tak jako tak, číst se dá.
Celý příběh se nese v poměrně slušném chvatu. Děj je zrychlován přímou řečí, popisy prakticky chybí. Díky tomu se však příběh odvíjí plynuleji. Trochu rozčilující je přítomnost některých cizích jmen. Je to však spíš chybou překladatele, který se z jakéhosi nepochopitelného důvodu rozhodl je neskloňovat. Což v našem jazykovém prostředí působí poněkud zvláštně. Ale dejme tomu, zažila jsem i horší věci.
Pokud můžu hodnotit, vychází z toho druhý díl lépe než první. Žádné zvláštní překvapení se sice nekonalo, ale oceňuji, že autorka vychází z východních filosofií a její výklady nepostrádají logiku. Její názory na fungování světa jsou skutečně přínosné. Zato se však pořád nějak nemůžu smířit s pocitem, že hlavní hrdinka je tak trochu odkázaná na pomoc druhých. Když si neví rady, je tady pan Papírek, aby napověděl a strýček Google, aby to vyřešil. Skutečně někdo takový může mít v rukou osud lidstva? Uvidíme. Závěrečný díl by měl všechno rozklíčovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat