Blíží se ono osudné datum - 21. prosinec 2012 - den, kdy má náš svět skončit. Co přesně to znamená, nikdo neví, přesto se lidé poslední dobou z nepochopitelného důvodu zabývají všemožnými konspiračními teoriemi o tom, co nás čeká a nemine. A protože všechno, co s Mayi a rokem 2012 souvisí, prostě letí, rozhodl se FRAGMENT vsadit na žhavou kartu a vydat dva roky starou knihu americké milovnice záhad Christy Raedeke.
Záhada kam se podíváš aneb na hradě Breidablik
Hlavní hrdinka Caity Mac Firelandová je typickým americkým teenagarem navštěvujícím prestižní školu, která se vydá na prázdniny do Evropy. Její rodiče, mimochodem géniové na všemožné kódovací systémy a šifry, totiž čirou náhodou zdědí prastarý hrad ve Skotsku, který je opředen řadou záhad. A právě tady objeví Caity něco, co by rozhodně nečekala - tajemnou komnatu, která sousedí přímo s jejím pokojem a od které má, čirou náhodou, klíč. Zdá se vám těch náhod trochu moc? Věřte, že to je teprve začátek.
Dívka si na hradě pomalu zvyká, její rodiče mezitím snují velké plány, jak své nové sídlo promění ve stylový hotýlek. Během svých pobytů v tajné místnosti objeví na zdi zvláštní znaky. Rozhodne se jim přijít na kloub a právě tím rozjede kolotoč zcela nečekaných událostí.
Mayové ve Skotsku? A proč ne.
Světe div, znaky na zdi mají svůj prapůvod v mayské kultuře a navíc se ukáže, že je to dávné proroctví hovořící právě o zimním slunovratu 2012, o dni, kdy má dojít k obrodě současného světa. Nikdo neví, co přijde, všichni se však shodují na tom, že se bude jednat o podstatnou změnu v lidském myšlení. Jejími nositeli budou především mladí, napřed je však nutné poučit je. A kdo to provede? Ano, samozřejmě, že Caity. Její jméno a datum narození jsou totiž v tajemné šifře rovněž zmíněny.
Bez kluků to prostě nejde...
...a čím hezčí, tím lepší. Jaký by to byl příběh, kdyby se v něm neobjevil alespoň jeden ďábelsky pěkný mladík, který by z fleku mohl pózovat pro katalogy Calvina Kleina. Jmenuje se Alex, je tak maximálně o rok starší než Caity a ta je do něj pochopitelně celá pryč. Soudě podle Alexových reakcí, ani ona jemu není úplně lhostejná, kdo by však čekal nějakou zvláštní romantiku, bude zklamán. Ústřední párek se zatím jenom vrhá do extrémních až absurdních situací a vzájemně si tím dokazuje přízeň.
Já jsem aneb ich-forma v čase přítomném
Za mě jedno velké mínus. Nemám nic proti přítomnému času ani proti ich-formě, tady mi ale z nějakého důvodu překážely. Možná to bylo kombinací, možná stylem, jakým je kniha napsaná, každopádně mi chvilku trvalo se s tímhle stylem vyjadřování sžít. Pokud si jednou zvyknete, už vás to neruší, obvykle to však trochu času zabere. Pokud jde o další jazykové prostředky, jsou zcela poplatné prostředí, v němž se příběh odehrává i věku jeho protagonistů. Občas zazní nějaké to moudro, proroctví je potom napsáno natolik symbolicky a nesrozumitelně, aby z něj čtenář neměl šanci pochopit ani ň. Pomineme-li zmíněné jméno hlavní hrdinky.
Zápas o osud lidstva začal; a jak to dopadne?
Na to si budeme muset počkat. Současní autoři mají jeden nepěkný zlozvyk - vypisovat se z omezené zápletky v několika dílech. Christy Raedeke a její hrdinové tak rozhodně ještě neřekli poslední slovo. Jak to bude pokračovat se tak dočteme až v dalším díle. Kdo ví, možná se ho dočkáme ještě před tolik obávaným "koncem světa". A pokud ne, aspoň budeme moci s čistou hlavou a nohami v teple posoudit, jak moc se autorčina fantazie odchýlila od skutečnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat