E. L. James - Padesát odstínů svobody


50 %. A to jsem ještě hodná. Za mě jednoznačně nejslabší díl celé série. Čekala jsem velké epické finále (neberte mě vážně), dočkala jsem se nafouknutého klišé bez jediné hlubší myšlenky... 

Z Anastasie Steelové je Anastasie Greyová. Žena, jíž závidí snad každá. Ze dne na den se stala z chudé studentky a následně stejné chudé redaktorky jednou z nejbohatších žen ve Státech. A její manžel má kromě miliard na kontě i jiné přednosti. Je nesmírně pohledný, nesmírně pozorný a navíc dokonalý milenec s neukojitelným apetitem. Co víc si přát? Idylce už neschází vůbec nic. I když... 

Přeci nemůžeme našim hrdinům dopřát pohádkový konec hned na začátku knihy. O čem by pak bylo těch zbylých (a zbytečných) 600 stran? Takže na scéně se objevují trable. A to tak, že velké. Christianovi jde totiž někdo po krku. A zdá se, že jeho jediným cílem je zničit sladce zamilovaným manželům Greyovým život. 

Když se vznášíte na obláčku dokonalého života, dřív nebo později vás čeká strmý pád. Lidská závist je totiž všudypřítomná a všepřekonávající. Nechutně pohlední a nechutně bohatí lidé prostě mají nepřátele. Manželské soužití Any a Christiana tak není jenom o jejich lásce a spoustě sexu, ale taky o všudypřítomné ochrance, bezpečnostních opatřeních a neustálém dávání si pozor na okolí. A bude hůř... 

Celá kniha v podstatě sestává pouze ze dvou typů scén - sexu a hloupých dialogů. V tom horším případě dokonce dojde k obojímu dohromady. Celý děj by se vměstnal na padesát stran, možná dokonce na míň. A pokud by se vyškrtly všechny prázdné, bezduché a nicneříkající rozhovory, smrskla by se délka na dobrou polovinu. Ovšem pak už by tam zůstal jen ten sex, a to by mohlo být na některé čtenáře silné kafe. 

Postavy se chovají zcela iracionálně, nebo v duchu jakési vlastní vnitřní logiky, která však pro okolní svět zůstává záhadou. Jednají impulzivně, čas od času vybuchnou hněvy, a když je to už hodně přes míru, trocha milostných hrátek atmosféru zklidní. Christian v podstatě celou dobu působí jako arogantní vůl posedlý kontrolou a Ana jako husička, která mu to trpí. 

Celou dobu jsem čekala, až se začne něco dít. Místo toho se kniha plácá od situace k situaci, z nichž polovina by mohla chybět a čtenář by o nic nepřišel. Chybí hlubší logika i hlubší city. Padesát odstínů jsou zkrátka vyčerpanou skořápkou, která celá leží i stojí na spoustě sexu, a i ten začne po chvíli nudit, protože je to vlastně jen totéž stále dokola. 

Co pro mě bylo příjemným překvapením, byl dodatek autorky, v němž popsala seznámení Any s Christianem jeho očima. Možná, že kdyby něco podobného umístila přímo do příběhu, byla by kniha podstatně zajímavější. Takhle se bohužel plácá v nicotě a víc slibuje, než skutečně poskytne.

Žádné komentáře:

Okomentovat